Markéta Magidová: Moje sladká nejedlá planeta
09. února 2023

Markéta Magidová
Moje sladká nejedlá planeta
Kurátorka Andra Silapētere


9/2 2023—1/5 2023 
Galerie 3

Markéta Magidová, Kouzlo uvolnění, still z filmu, 3D CGI animation film, 2020.

Moje sladká nejedlá planeta

Jednoho letního rána jsem vezla děti do příměstského tábora v nedalekém městečku. Cesta vedla lesem, kde skrze stromy prosvítalo ranní sluníčko. Esterka i Zoinka seděly vzadu v dětských sedačkách a sledovaly ubíhající krajinu. Za křižovatkou se před námi objevilo pole, remízky, louky, občas nějaký ovocný strom zasazený u cesty a na horizontu háj. Obloha byla bez mráčku, slunce zářilo na čisté modré. Esterka si hrála s panenkou a Zoinka se dívala z okna. Povídaly jsme si nejdříve o hudbě, kterou jsme poslouchaly, a pak Zoinka začala komentovat to, co vidí. 

„Ty stromy vypadají jako lízátka. Jedno bych si dala.“ 

„A jakou by mělo příchuť, Zoinko?“ zeptala jsem se. 

„Hm, asi stromovou?“ 

„A ta tráva je jako čokoláda a keříky jako bonbóny,“ rozplývala se a její pohled skenoval ubíhající cestu. „Myslím, že všechno tady je sladké. Kytičky, les, stromy, nebe i slunce.“ 

„A slunce bys taky chtěla sníst?“  

„Ne, slunce svítí, je sladké, ale slunce se nejí. To je nejedlá planeta.“ 

„A proč se nejí?“ 

„Protože ze sluníčka rostou všechny rostliny.“ 

Esterka se zájmem poslouchala a chtěla se zapojit do hovoru také. 

„Hm, a já myslím, že mráčky jsou taky k papání a nebe taky a sluníčko taky.“ 

„Ne, přestaň, už nepovídej, sluníčko je moje sladká nejedlá planeta!“ ohradila se rázně Zoinka a od té doby si každá představovala svoji verzi slunce. 

–⁠ Markéta Magidová, 2022

Markéta Magidová, Čmáranice, still z filmu, 3D CGI animace, 2023.

FOTOGALERIE

Markéta Magidová, Kouzlo uvolnění, stills z filmu, 3D CGI animation, 2020.

DOPROVODNÝ PROGRAM

MARKÉTA MAGIDOVÁ

Markéta Magidová je vizuální umělkyně a režisérka. Ve své tvorbě imaginativně ohledává hranice a podoby témat, jakými jsou dětská představivost, genderové či sociální normy nebo vztah mytologie a současnosti. Její animované filmy, digitální obrazy či sochy vytváří prostor pro nové světy i reflexi toho existujícího. Magidová pracuje na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a v odborném časopise ArteActa na AMU.

Vybrané projekce na filmových festivalech: Annecy International Animation Film Festival (2021), Bolton International Film Festival (2021), Filmfest Dresden (2021), Anifilm (2021), Bucheon International Animation Festival (2020), St. Louis International Film Festival (2020), Roma Independent Film Festival (2020).

Vybrané výstavy: Dictionary of Imaginary Places, Gregor Podnar Gallery, Vídeň; Beyond Nuclear Family, EFA Space, New York (2022/2023); Věštění z noční oblohy zakryté mraky, GHMP, Praha (2022); To není víla, to je máma, GHMP, Praha (2021/2022); Kukačka. Festival umění ve veřejném prostoru, Ostrava (2021); Obloukem připažit s nekonečnem, Centrum pro současné umění Futura, Praha (2019); Czech Video Art, PLEXUS project, New York (2018); Zero Minute Warning, Centre Européen d’Actions Artistiques Contemporaines, Štrasburk (2017); Soft Target, Francouzský institut, Praha (2017); Tertium non datur, FAIT Gallery, Brno (2016); PLATOvideo05, galerie PLATO, Ostrava (2015); IV. International Biennale for Young Art in Moscow (2014).

ANDRA SILAPĒTERE

Andra Silapētere je kurátorka a výzkumnice z Rigy. Do oblasti jejího výzkumu spadají témata vyhnanství a migrace spolu s různými aspekty identity a sounáležitosti. Od roku 2012 je součástí tvůrčího týmu Lotyšského centra současného umění (LCCA). 

V roce 2022 organizovala spolu s umělci Skuja Braden Lotyšský pavilon na Benátském bienále (spoluorganizovala Solvita Kreseová). Mezi její nejaktuálnější tvorbu patří výzkumný projekt a výstava Not Yet Written Stories — Women Artists' Archives v Lotyšském národním uměleckém muzeu (2020); Portable Landscapes o lotyšské migraci a exilovém umění v Lotyšském národním uměleckém muzeu (2018); District Berlin (2019); a James Gallery, v newyorské City University (2019). V současnosti také chystá publikaci výše zmíněných Portable Landscapes: Latvian Exile Art Histories (vydá berlínské nakladatelství K. Verlag). 

Z dalších výstav stojí za zmínku účast na festivalu Today is Our Tomorrow v prostorech agentury Publics v Helsinkách (2020); výstava Unexpected Encounters (organizovaná spolu se Solvitou Kreseovou a Ingou Lāceovou, 2019) v Lotyšském národním uměleckém muzeu; Den Fire v Galerii současného umění v Kodani; a Twofold. Kaspars Groševs and Jānis Borgs (2017) v Lotyšském národním uměleckém muzeu. 

KUNSTHALLE PRAHA INVITES

Série sólových výstav v Galerii 3 nazvaná Kunsthalle Praha Invites se zaměřuje na vycházející talenty s již rozvinutou uměleckou tvorbou. Pro většinu těchto umělců jde o první instituční výstavu. Kunsthalle Praha Invites podporuje rozvoj inovativních výzkumných projektů a tvorbu nových děl —nezávazně na médiu — zaměřených na palčivé společenské otázky. Každou výstavu doprovází tištěná publikace a kurátorovaný program veřejných událostí.