TransformArt: cyklus přednášek o současném umění 

Umělá inteligence, videoart nebo restaurování uměleckých děl. Zapojte se do pokračování oblíbeného cyklu přednášek o současném umění TransformArt. Nadcházející jarní semestr v roce 2024 ponese podtitul Odolnost umění v digitální době.

V centru pozornosti bude tentokrát stát otázka, nakolik jsou principy a materiály současného umění odolné vůči běhu času. Přiblížíme si problematiku restaurování umění s ohledem na nové technologie, vybraná díla video-artu anebo výzvy spojené se zapojením AI do umělecké tvorby. 

Těšit se mj. můžete na umělce a pedagoga Pavla Büchlera, teoretika Matěje Forejta, restaurátora Pala Sáse, kurátorku sbírky Kunsthalle Praha Barboru Ropkovou, teoretičku umění Pavlu Pauknerovou a v neposlední řadě i na mistra knihvazby Jana Hybnera. 

Pro koho je kurz určený?

Pro všechny, kdo chtějí porozumět roli současného umění v našem každodenním životě. Studentstvu, které se připravuje na umělecké vysoké školy nebo profesionálkám a profesionálům, kteří si rádi rozšiřují obzory v uměleckých tématech. 

Co dalšího kurz nabízí?

• Devět inspirativních setkání s významnými umělkyněmi a umělci, kurátorkami a kurátory, designérkami a designéry a dalšími významnými osobnosti ze světa umění s interdisciplinárními přesahy. 

• Možnost nechat se vzájemně inspirovat, posedět u přednášky a následné debaty s kávou či vínem v ruce.

• Vybrané přednášky pro vás navíc doplňujeme speciálními komentovkami aktuálních výstav, prohlídkami uměleckých projektů ve veřejném prostoru anebo interaktivními workshopy.   

© Iryna Drahun, Létoslav Chromek, Jan Malý,  Josef Rabara, Vojtěch Veškrna

PROGRAM KURZU V ROCE 2023 

2/10 18.00
Marie Klimešová: Tvoření se zmocňuje poezie úskoky

Přednáška se bude věnovat období od konce druhé světové války zhruba do roku 1963. V těchto letech literaturu a výtvarné umění spojovala řada vazeb, umělci čerpali v rozvráceném poválečném hodnotovém vakuu oporu ve filozofii a krásné literatuře. Pokusíme se naznačit alespoň některé takové paralely, výtvarné interpretace a osobité transformace, které dodnes přitahují intenzitou své reflexe doby i kulturních zdrojů, vymykajících se dogmatické oficiální kultuře.

Prof. doc. PhDr. Marie Klimešová, Ph.D., působila jako odborná pracovnice Grafické sbírky Národní galerie, později jako vedoucí oddělení malby Galerie hlavního města Prahy, kde setrvala deset let. Podílela se na řadě výstav v rámci alternativní scény, přispívala do samizdatového měsíčníku Acta incognitorum a jiných periodik. Po roce 1989 se stala členkou české sekce AICA, poroty pro udílení Ceny Jindřicha Chalupeckého a poradních orgánů různých institucí, mimo jiné Sekce muzeí a galerií nebo výboru Uměleckohistorické společnosti, které později také předsedala. Zaměřuje se především na dějiny českého výtvarného umění 40. až 80. let 20. století. Jako badatelka a kurátorka zpracovala řadu do té doby opomenutých témat a osobností. Je autorkou a kurátorkou mnoha významných výstav a publikací, mezi které patří Ohniska znovuzrození: české umění 1956-1963, Roky ve dnech: České umění 1945-1957 či Věci umění, věci doby: Skupina 42. V současné době pedagogicky působí v Ústavu pro dějiny umění na Filozofické fakultě UK.  

9/10 18.00
Ekosystém veřejného prostoru 

Ekosystém veřejného prostoru je stejně živý a organický jako přírodní svět. Prochází proměnami, vývojem, plánováním, tvorbou, užíváním i zánikem. Může být shlukem nahodilých či promyšlených staveb, mobiliáře, nebo nejrůznější technické infrastruktury, jeho smysl je ale v jeho zaplnění životem. Signal Festival se od svého počátku pohybuje ve veřejném prostoru a proměňuje ho formou instalací uměleckých děl. Letošní ročník se proto nad kvalitami, které umění do veřejného prostoru přináší, zamýšlíme v několika rovinách. Jak může vypadat udržitelný umělecký projekt ve veřejném prostoru? Mohou takové projekty podpořit občanskou angažovanost a jak? Jaký vztah se vytváří mezi uměleckým projektem a městskou krajinou? 

Stálé umělecké realizace ve veřejném prostoru z poslední doby představuje samostatný modul Signal Satelity, v jeho rámci představí dílo Zdeňka Sýkory historik Pavel Kappel. Výstava Lunchmeat Studia v Kunsthalle Praha s názvem The Grief of Misfit Cathedrals se naopak zabývá zanikajícími relikty architektury, téma uvedou autor Jakub Pešek a kurátorka Iva Polanecká. Signal Festival, jehož hlavním tématem je práce s veřejným prostorem, představí kurátor festivalu Pavel Mrkus. 

16/10 18.00
Workshop Na beton  

Výjimečná hodina se bude věnovat výrobě vlastního betonového objetku. V návaznosti na výstavu Krištofa Kintery Sochy domů a Dívka s holubicí se zaměříme na kompozici prostorových objektů, zejména na vzájemný vztah soch a architektonických staveb. Projdeme si procesem tvorby od formy po odlitek. Workshopem provede sochař Radek Mužík z AVU. 

23/10 18.00
Přednáška Jana Skřivánka o uměleckém trhu

Jakým způsobem probíhají aukce umění a kolik z výsledné ceny připadne konečnému vlastníkovi uměleckého díla? Jak budují galerijní a muzejní instituce své sbírky prostřednictvím akvizic? Přednáška Jana Skřivánka přiblíží fungování trhu s uměním a pomůže Vám se lépe orientovat v oblasti prodeje a nákupu umění od aukčních domů až po státní či soukromé umělecké instituce. 

PhDr. Jan Skřivánek je odborník na trh s uměním, který pravidelně komentuje dění na poli umění v předních českých médiích. Bývalý jednatel, šéfredaktor a redaktor časopisu ART ANTIQUES a portálu ART+, který stál u zrodu zpravodajské platformy Artalk.cz. Působil například i v umělecké televizi Artyčok.tv a dlouhodobě se zabývá reflexí trhu s uměním, historií a fungováním muzejních a galerijních institucí. V současnosti působí jako šéfkurátor Musea Kampa. 

30/10 18.00
Přednáška Zuzany Lednické a Andreji Vacovské

Přednáška Zuzany Lednické a Andreji Vacovské o tom, jak se tvořila vizuální identita Kunsthalle Praha a jak probíhá práce grafického designéra*ky v procesu tvorby výstav jako prostředku komunikace s veřejností. 

Zuzana Lednická vystudovala navrhování a technologii výroby hraček na Střední uměleckoprůmyslové škole a grafický design u prof. Zdeňka Zieglera na UMPRUM. V roce 1995 začala spolupracovat se Studiem Najbrt a od roku 2001 ho společně s Alešem Najbrtem vede. Zabývá se různými projekty od vizuálních stylů pro festivaly a galerie, filmové plakáty, knihy o designu a výtvarném umění přes hudbu a tvorbu pro děti po dlouhodobé společensky odpovědné spolupráce. Je držitelkou řady cen za design, mezi jinými i bronzové medaile ze soutěže o Nejkrásnější knihu světa roku 2012 za knihu o Libuši Niklové nebo ceny Czech Grand Design (2007, 2015) a Type Directors Club 2016 za projekt Typo 9010.

Andrea Vacovská studovala propagační výtvarnictví a aranžování na Střední odborné škole obchodu, užitého umění a designu v Plzni, grafický design na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústi nad Labem a prací Typografie filmových titulků—Úvodní filmové titulky v českém hraném filmu 1945—1993 zakončila magisterský program na UMPRUM v Praze (ateliéry Grafický design a vizuální komunikace a Tvorba písma a typografie). Od roku 2015 spolupracuje se Studiem Najbrt, kde se zabývá různými projekty jako navrhováním logotypů, vizuálních stylů, plakátů, katalogů, navigací pro galerie a výstavní instalace, knižním designem či designem obalových materiálů. Specializuje se na práci v oblasti kultury – pro divadla, galerie, knižní či hudební vydavatelství – a pro jiné nezávislé, ekologicky a společensky smysluplné projekty v různorodých oblastech. Od roku 2022 rovněž spolupracuje s písmolijnou Displaay Type Foundry.

6/11 18.00  
Alena Pomajzlová: Obraz & slovo 

Obraz & slovo jsou dvě různá média, avšak s možností reverzibility. Přednáška bude demonstrovat, jak a kde se vizuální a verbální způsob vyjádření a komunikace mohou střetávat, prolínat, či dokonce vzájemně vyměňovat si místa. Geneze vztahů mezi obrazem a slovem má dlouhou historii, během které se názory na toto téma výrazně proměňovaly a provázely je i teoretické úvahy o specifičnosti uměleckých druhů. Období, kdy se tento vztah intenzivně projevoval, představují šedesátá léta 20. století. Tehdy v českém výtvarném umění nahrazování jednoho způsobu vyjádření druhým vycházelo ze specifické myšlenkové atmosféry z vědomí vyprázdnění jazyka i z hledání nových možností obrazu. Téma bude představeno např. v pracích Jiřího Koláře, Dalibora Chatrného, Jiřího Balcara, Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala. 

Doc. PhDr. Alena Pomajzlová, Ph.D., je historička umění, působí jako docentka na Semináři dějin umění Masarykovy univerzity, její specializací je moderní umění a vztahy českého a evropského umění. Tématem obrazu a slova se věnovala jednak při výstavě Obraz a slovo v českém výtvarném umění šedesátých let (Západočeská galerie v Plzni, 2017) a v publikaci Vidět a/nebo číst. Kapitoly o vztahu obrazu a slova v moderním umění (Nakladatelství Lidové noviny, 2021). 

13/11 18.00 
Elmgreen & Dragset

Prezentace umělecké dvojice, která v návaznosti na svou pražskou výstavu READ pohovoří o své kurátorské koncepci a další umělecké tvorbě. 

Michael Elmgreen a Ingar Dragset žijí a pracují v Berlíně. Umělecké duo tvoří již od roku 1995. V minulosti vystavovali po celém světě, v institucích jako například Tate Modern, Victoria & Albert Museum, Serpentine Galleries a Whitechapel Gallery v Londýně, UCCA Center for Contemporary Art v Pekingu, PLATEAU – Samsung Museum of Modern Art v Seoulu či SMK – National Gallery of Denmark v Kodani, a nedávno také ve Fondazione Prada v Miláně. V roce 2009 jim bylo na 53. Benátském bienále uděleno čestné uznání za výstavu The Collectors, prezentovanou v Dánském a Nordickém pavilonu. Jejich nejznámějšími díly jsou Prada Marfa — permanentní instalace v podobě zavřeného obchodu s luxusním zbožím uprostřed texaské pouště — a Van Gogh’s Ear, venkovní socha znázorňující vertikálně postavený bazén, která byla prvně vystavena na Rockefeller Plaza v New Yorku a nyní je k vidění v čínském Wuhanu. 

20/11 18.00
Dušan Zahoranský 

Umělec Dušan Zahoranský se ve své prezentaci zaměří primárně na svojí tvorbu a tvorbu spřízněných autorek   a   autorů.   Soustředí   se   na   vztahy   mezi   psaným znakem/písmem a jeho proměnou v matérii, která se vyjadřuje neverbálně.

Prof. Mgr. art. Dušan Zahoranský se věnuje volné výtvarné práci, učení a realizacím ve veřejném prostoru. Kromě projektů, které slovo "veřejné" nahlížejí z různých úhlů - politických, nebo poetických, spolupracuje s architektonickými studii na navrhování funkčních míst, jako jsou dětská hřiště, interiéry a exteriéry veřejných budov. Ve své umělecké tvorbě se například zabývá hledáním aktuálních významů obyčejných slov a pojmů. Pro práci ve veřejném prostoru je pro něho důležité studium místa, jeho potřeb, historického a současného kontextu. Své umělecké projekty realizoval na řadě samostatných i skupinových výstav. V poslední době vystavoval mimo jiné na 4th Tbilisi Triennial, AiR Interventions v Regensburgu, na festivalu 4+4 dny v pohybu, ve Fait Gallery, Galerii Kurzor, Galerii 8smička, Kunsthalle LAB v Bratislavě a dalších místech. V současné době pedagogicky vede ateliér Intermedia 2 na Akademii výtvarných umění v Praze.

27/11 18.00

Přednáška o sbírce Kunsthalle Praha včetně bližšího představení jednoho vybraného díla.
Detaily zveřejníme brzy.

O čem byl TransformArt 3 na jaře 2023? 

Karel Císař, Tomáš Pospiszyl, Kateřina Šedá, Terezie Nekvindová, Josef Radimecký, Vladimir 518, Krištof Kintera nebo dokonce Libuše Jarcovjáková! Zapojte se do pokračování populárního cyklu přednášek o (nejen) současném umění. Nadcházející letní semestr se dotknet témat, jakým jsou drogy v umění, pražská brutalistní architektura, současná fotografie i klíčové otázky "co je to současné umění?".

Jako ústřední otázku volíme: Co dnes znamená být umělcem*kyní? V návaznosti na připravovanou výstavu Bohemia: Příběh fenoménu, 1950–2000, která proběhne v Kunsthalle Praha na jaře 2023, se pokusíme nahlédnout do nitra a myšlení umělců*kyň. Zjistíme, jak se proměnilo chápání postavy umělce*kyně v souvislosti s moderními koncepty flanérství, bohémství či hnutí hippies. Zajímat nás bude, jestli je tradiční představa autorství udržitelná i v době nových komunikačních technologií nebo jak se proměňovalo vnímání a zachycování přírody očima umělců*kyň. Zda je pravda, že dnes může být umělcem/kyní každý, si účastníci mohou na vlastní kůži vyzkoušet v rámci workshopu Video KLIP – zaměřeného na vizuální zobrazení hudby.

Čeká vás devět inspirativních setkání s významnými osobnostmi z různých disciplín od výtvarného umění, fotografii či architekturu, přes neurobiologii a psychologii, až po environmentální estetiku.

Tomáš Pospiszyl: Co je to současné umění?
Pondělí 27/2 2023 | 19.00

Současné umění se dlouho zdálo unikat pozornosti historie či teorie umění. Řeklo by se, že to zkrátka umělecká produkce, která vzniká právě teď. Samotný termín současné umění však má už od dvacátého století svou historii a teoretické koncepce, své instituce a dokonce muzea. Odkdy současné umění vlastně existuje? Čím se liší od umění moderního? Jak se proměnila nejen výtvarná tvorba, ale i očekávání, jež máme spojená s tvůrci současného umění? Jakým způsobem můžeme přistupovat k tématům a hodnotám, jež současné umění prezentuje? Přednáška s obrazy se pokusí na tyto otázky najít odpovědi. 

Doc. Mgr. Tomáš Pospiszyl, Ph.D., je historik umění, kurátor a pedagog. Zabývá se výtvarným uměním 20. a 21. století. Zkoumá vztahy mezi tvorbou východní Evropy a Západu nebo mezi vysokou a populární kulturou. Zajímá se o vztah filmu a výtvarného umění a publikoval články o oficiálním výtvarném životě socialistického Československa. Vedle katalogů a dalších publikací vydal knihy Srovnávací studie (Fra, 2005), Asociativní dějepis umění (tranzit.cz, 2014) nebo Vladimír Ambroz: Akce, (BiggBoss, 2017). Výbor jeho studií vyšel i v anglickém jazyce jako An Associative Art History; Comparative Studies of Neo-Avant-Gardes in a Bipolar World (JRP Ringier & Les Presses du Réel, Zurich 2017). Jeho zatím poslední knihou je monografie Teodora Rotrekla (Kunsthalle Praha, Academia, Galerie Kodl, 2022). Vede Katedru teorie a dějin umění na Akademii výtvarných umění v Praze.

Panelová debata: Sochy domů a Dívka s holubicí a
Středa 8/3 2023 | 19.00

Debatní panel složený z teoretika architektury Rostislava Koryčánka, popularizátora architektury Vladimíra 518, architekta Hotelu Praha Arnošta Navrátila a umělce Krištofa Kintery bude diskutovat o minulosti a budoucnosti staveb, které jsou součástí projektu Sochy domů a Dívka s holubicí.

Období vlády komunistické strany od roku 1948 až do sametové revoluce v roce 1989 způsobilo v tehdejším Československu na jedné straně kulturní zpomalení, na straně druhé i na tomto omezeném hracím poli vznikaly architektonicky zdařilé realizace mezinárodního významu. Dodnes je česká společnost přijímá rozpačitě a kvůli jejich zatížení bezohledností komunistického režimu si k nim hledá cestu jen obtížně. Pražský rodák Krištof Kintera dlouhodobě vnímá tuto nepříjemnou realitu vymazávání společenské paměti města, na níž reaguje proměnou budov na sochy, tedy umělecká díla, která tvoří zcela nový rámec vnímání architektury označované jako brutalistní. Jak mohou sochy otevřít nový pohled na architekturu a jaká je budoucnost těchto staveb?

Katalog k výstavě Krištofa Kintery vydává Kunsthalle Praha & BiggBoss. Na debatě bude v předprodeji za 600 Kč.   

Karel Císař: Diskursivní prostory současné fotografie. Případ Wolfganga Tillmanse
Pondělí 13/3 2023 | 19.00 

Zatímco v osmdesátých letech byly rozpory spojené s příslušností fotografie k estetickému diskursu využívány ke kritice tradičních kategorií autorství, životního díla nebo žánru, v současné době jsou pozitivně rozvíjeny při hledání nové role umělce či umělkyně. Na příkladu německého umělce Wolfganga Tillmanse se pokusíme ukázat, jak strategické přecházení mezi žánry umělecké, módní či vědecké fotografie souvisí s jeho společenskou angažovaností.

Prof. Mgr. Karel Císař, PhD., je profesorem teorie a dějin moderního a současného umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jeho texty vyšly v časopisech (Camera Austria, Texte zur Kunst), v katalozích (Secession/Vídeň, Raven Row/Londýn) a knižně v souborech esejů Abeceda věcí (2014) a Signatury všech věcí (2021). Za první z nich byl nominován na Cenu F. X. Šaldy za vynikající výkon v oblasti umělecké kritiky za rok 2014.

Kateřina Šedá: A bodíky sbíráte?
Pondělí 20/3 2023 | 19.00 

Kateřina Šedá se ve své tvorbě zaměřuje na velkoformátové akce, do nichž aktivně zapojuje širokou veřejnost. Účastníci jednotlivých projektů se tak stávají spoluautory děl, jež mají za cíl proměnit jejich vlastní chování. Kateřina představí nejen starší projekty, které vzbudily nadšení i vztek, ale i ty, které aktuálně probíhají. Návštěvníci dokonce získají možnost se do realizace projektu přímo zapojit a stát se spolutvůrcem NÁRODNÍ SBÍRKY ZLOZVYKŮ!

Kateřina Šedá je česká umělkyně, jejíž práce má blízko k sociální architektuře. V letech 1999–2005 absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Vladimíra Kokolii. Je autorkou mnoha sociálně koncipovaných projektů, které realizovala v České republice i v zahraničí. K vytvoření samostatného projektu ji pozvali nejen významné umělecké instituce jako např. Artpark Buffalo Niagara v USA (2022–2024), Milton Keynes Art Centrum ve Velké Británii (2022–2023), Městská galerie v Sofii v Bulharsku (2020–2021), LIAF v Norsku (2019), IHME v Helsinkách ve Finsku (2016), SF Moma v San Francisku (2013–2014), Tate Modern v Londýně (2011), ale také vedení měst, vesnic, domovů seniorů a řada dalších organizací. Vystavovala například na 16. mezinárodních bienále architektury v Benátkách (2018), v MMOMA v Moskvě (2016), na Benátském Bienále (2013), New Museum v New Yorku (2009), na Manifesta 7 v Bolzanu (2008), na 5. berlínském bienále (2008), nebo na Documenta 12 v Kasselu (2007) a dalších místech. Její práce obdržela řadu ocenění: Architekt roku 2017 (Česká republika), Magnesia Litera za publicistiku (Česká republika), TAKU Production Prize (Finsko), Nejkrásnější české knihy (Česká republika), Contemporary Art Society Award (Velká Británie), Cena Jindřicha Chalupeckého (Česká republika), Fluxus Award (Německo), Essl Award (Rakousko) a další. 

Workshop: Video KLIP
Pondělí 27/3 2023 | 19.00 

Video KLIP je populární workshop, který spojuje výtvarné umění a hudbu. V rámci výstavy Bohemia: Příběh fenoménu 1950-2000 se zaměříme na umělecké vyjádření pomocí hudby a obrazu. V rámci workshopu si vyzkoušíme střih videa, tak aby rezonoval s rytmem, melodií či atmosférou hudební skladby.

Od dob svého vzniku v Paříži v polovině 19. století představuje myšlenka bohémství vlivnou a přetrvávající součást umělecké identity. Ačkoliv měli lidé zabývající se uměním vždy pověst těch, kdo žijí mimo společenské normy, právě tehdy a na tomto místě byl tento životní styl poprvé přijat systematicky a zromantizován. Koncept bohémy se rychle ujal i mezinárodně a po druhé světové válce se objevil na mnoha různých místech po celém světě. Výstava mapuje rozdíly i prvky kontinuity v rozmanitých projevech těchto scén. Končí na sklonku 20. století, kdy komoditní kultura začala až příliš nahlodávat způsob života založený na jejím odmítání. Myšlenka bohémství nicméně nadále nabízí alternativu ke konformitě, a proto dodnes vzbuzuje fascinaci. Dokonce i z hlubin minulosti nadále láká životními styly, které stále burcují a inspirují.

Pragovka Art District
Pondělí 3/4 2023 | 19.00

Komentovaná prohlídka industriálního areálu Pragovka (Praha-Vysočany) s architektem Markem Tichým a návštěva tamních uměleckých ateliérů

Ing. arch. Marek Tichý je autorizovaný architekt a pedagog na Fakultě architektury ČVUT v Praze, kterou absolvoval v roce 1995. V letech 1993 – 1994 studoval na škole architektury v Nantes a pracoval v Nantes a v Paříži v atelieru 3A Paris – Nantes, v letech 1995 – 2001 působil v atelieru SEA (Skupina ekologické architektury), v roce 2002 spoluzaložil architektonickou a inženýrskou kancelář Tichý & Kolářová a následně TaK Architects. Člen České komory architektů od roku 1999. Odborný asistent na Fakultě architektury od roku 2005. V roce 2021 vydalo nakladatelství Argo jeho knihu Historická a současná architektura s podtitulem Zamyšlení nad prací architekta v prostředí památkové rezervace na příkladech vlastní praxe.

Terezie Nekvindová: „Kurátor má fakt moc“. Jak se v 90. letech čeští umělci a umělkyně vyrovnávali s tzv. kurátorským obratem
Středa 12/4 2023 | 19.00 

V 90. letech 20. století se v českém prostředí etabluje profese kurátora/kurátorky a výstava se nově stává tím místem, kde se formulují klíčové problémy soudobého umění. Z jakých důvodů a za jakých okolností se tento přerod, označovaný jako tzv. kurátorský obrat, uskutečnil? A jak nesli vzestup nové profese samotní umělci a umělkyně? Podobně nelibě jako když na přelomu 60. a 70. let začal na Západě dělat výstavy Harald Szeemann, nebo profesi kurátora naopak vítali? Přednáška představí hlavní kurátorské osobnosti 90. let, jejich výstavy a strategie, s nimiž ke své práci přistupovali. Bude se též věnovat mocenským aspektům této nové situace.

PhDr. Terezie Nekvindová, Ph. D., je historička umění, od roku 2006 působí ve Vědecko-výzkumném pracovišti Akademie výtvarných umění v Praze. Zabývá se zejména českým uměním od 60. let do současnosti, mj. problematikou média výstavy a dějin kurátorství. Autorsky se podílela na publikacích Výstava jako médium. České umění 1957–1999 (s Pavlínou Morganovou a Dagmar Svatošovou, 2020), Stanislav Kolíbal. Former Uncertain Indicated (2019, Dieter Bogner a Adam Budak eds.) nebo Automat na výstavu. Československý pavilon na Expo 67 v Montrealu (Terezie Nekvindová, Daniela Kramerová a kol., 2017). Jako (spolu)editorka připravila např. publikace České umění 1980–2010. Texty a dokumenty (2011) nebo Jana Ševčíková – Jiří Ševčík, Texty (2010).

Josef Radimecký: Drogy a umění
Pondělí 17/4 2023 | 19.00 

Přednáška se zaměří na roli drog a jejich užívání v umění jako zdroje inspirace, námětu uměleckých děl nebo prostředku umělcovy práce. Drogy a s nimi související témata se objevují v řadě uměleckých žánrů - od literatury, přes malbu či hudbu. Představeni budou významní umělci a jejich díla, jež se tématu drog a jejich užívání věnovala.

PhDr. Josef Radimecký, Ph.D., Msc., působí na Klinice adiktologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Byl také ředitelem Meziresortní protidrogové komise vlády. Za dobu svého působení mimo jiné připravil Národní strategie protidrogové politiky v letech 2001-2004 a 2005-2009 a koordinoval zavádění první z nich do praxe na národní i místní úrovni. Podílel se na vzniku Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti. Je nositelem Ceny adiktologie za významný přínos v oboru adiktologie.

Komentovaná prohlídka výstavy Bohemia: Příběh fenoménu, 1950-2000 s fotografkou Libuší Jarcovjákovou
Pondělí 24/4 2023 | 19.00 

Fotografka Libuše Jarcovjáková se narodila do umělecké rodiny. Vystudovala fotografii na FAMU a záhy po dokončení studií se vydala do Japonska, v roce 1985 se přestěhovala do západního Berlína. V Praze byla jednou z mála lidí, kdo ve své tvorbě dokumentovali sexuální a etnické menšiny. Kvůli politickému klimatu v Československu zůstala většina jejích tehdejších fotografií neobjevená až do roku 2008. Po sametové revoluci se vrátila do Prahy a od té doby zde opět tvoří. V roce 2017 vydala oceňovanou autobiografickou knihu Černé roky a v témže roce získala titul Osobnost české fotografie, jejž uděluje Asociace profesionálních fotografů ČR. V roce 2019 označil britský deník The Guardian její výstavu Evokativ, která se konala na nejvýznamnějším fotografickém festivalu v Arles, za fotografickou expozici roku. Je nositelkou francouzského Řádu umění a literatury.