Lucia Moholy: Exposures 

Lucia Moholy: Exposures  

Opomíjená fotografka Bauhausu z Prahy se dočká významné retrospektivy. Kunsthalle Praha přináší Exposures, první komplexní výstavu o životě a díle Lucie Moholy. 

30/5—28/10 2024  
Galerie 1 & 2  
 
Kurátorský tým: Meghan Forbes, Jan Tichý a Jordan Troeller  
Ve spolupráci s: Christelle Havranek 

Exposures je první velkou retrospektivou pražské rodačky, fotografky a publicistky Lucie Moholy (1894–1989). Výstava pokrývá celou její profesní dráhu od druhé dekády po sedmdesátá léta 20. století a představí přes 600 fotografií, mikrofilmů, dopisů, článků, knih a audionahrávek. Mnohé z nich se veřejnosti ukážou vůbec poprvé. Jde o první projekt, který uvádí její nejznámější fotografie pořízené na vlivné škole designu Bauhaus či v Londýně společně s její prací informační vědkyně v Turecku a působením v centru curyšské umělecké scény. Návštěvnice a návštěvníci uvidí také instalace současného českého umělce Jana Tichého. Ty reagují na dosud nenalezená díla z odkazu Moholy, která se ztratila při jejím útěku před nacistickým režimem. Výstava Lucia Moholy: Exposures vznikla ve spolupráci s Fotostiftung Schweiz ve Winterthuru, kde bude k vidění na jaře 2025. 

© Vojtěch Veškrna

Prozkoumejte výstavu prostřednictvím digitálního průvodce! Expozicí vás provede přímo v Kunsthalle nebo z pohodlí domova. Podívejte se na klíčová díla na přehledném plánku a přečtěte si to nejdůležitější:

Online si můžete pročíst i výstavní brožuru. Pomůže vám zorientovat se přímo v galerii: 

Výstava Exposures, první komplexní prezentace výtvarné i textové tvorby Lucie Moholy, chronologicky sleduje její mnohovrstevnatý zájem o fotografii, výtvarné umění, publikační činnost i informační vědu. Přestože Moholy k rozvoji těchto oblastí významně přispívala, jen zřídka se jí dostávalo patřičného uznání za její ikonické snímky architektury i představitelů a představitelek Bauhausu. Kurátorský tým ve složení Meghan Forbes, Jan Tichy a Jordan Troeller se ponořil do nově objevených materiálů a přináší na světlo i dlouho přehlížená témata v díle Lucie Moholy, jako jsou umělecké experimenty, fotomechanická reprodukce a dokumentalistika. 

Lucia Moholy, narozená jako Lucie Schulz v Praze, vyrůstala v německo-židovské rodině a během první světové války se přestěhovala do Německa, kde pracovala ve vydavatelství a zapojila se do činnosti Svobodné německé mládeže. Ve společensky pulzující poválečné době poznala významného maďarského umělce Lászla Moholy-Nagye. Po sňatku v roce 1921 společně začali zkoumat vizuální, textové i zvukové reprodukční metody. Své poznatky zformulovali ve vlivném eseji Production-Reproduction [Produkce – reprodukce], který vyšel v roce 1922 v předním časopise De Stijl

Od poloviny dvacátých let fotografovala Lucia Moholy své vrstevnice a kolegy na Bauhausu ve Výmaru a později i na novém kampusu školy v Desavě. V této praxi pokračovala i po přesunu do Berlína začátkem třicátých let, kde vyučovala na Itten-Schule a byla v kontaktu s lidmi z dalších radikálně pedagogických institucí, zejména Lohelandu a Schwarzerdenu. Tato unikátní sbírka portrétů, jež je na výstavě k vidění, vypráví vizuální příběh osobní a profesní komunity Lucie Moholy, v meziválečném období tvořené převážně ženami. K významným portrétovaným osobnostem patří Florence Henri, Otti Berger, Clara Zetkin a další. 

Z Berlína musela Moholy uprchnout kvůli sílícímu fašismu v roce 1933. Při spěšném odchodu s sebou nemohla vzít své skleněné fotografické negativy, které byly příliš těžké a křehké. Zanechala tak stovky z nich v rukou Waltera Gropia a Lászloa Moholy-Nagye. Tyto negativy byly nesmírně cenné nejen pro Moholy jako ztělesnění její životní práce, ale také pro ty, jejichž díla na nich zdokumentovala. Fotografie Lucie Moholy byly poté hojně zveřejňovány, aniž jí bylo přiznáno autorství. Sehrály klíčovou roli v tom, jak veřejnost vnímala roli a význam Bauhausu.  

Vedle Bauhausu se další část výstavy zabývá obdobím, které Moholy strávila v Londýně ve svém portrétním ateliéru. Fotografovala například členy Bloomsbury Group a další významné osobnosti z uměleckých, vědeckých i intelektuálních kruhů, u nichž se řada angažovala v britském antifašistickém hnutí. Přispěla k počátkům debat o založení prvního muzea fotografie a napsala první kulturní dějiny fotografie určené pro širokou laickou veřejnost. Sto let fotografie 1839–1939 vyšlo v září 1939 v nákladu čtyřiceti tisíc výtisků, které se brzy rozprodaly. 

Když Moholy po bombardování Londýna přišla o ateliér, našla uplatnění v tehdy vznikajícím odvětví mikrofilmu využívaném v informační vědě. Pracovala v prostorách Victoria and Albert Museum jako ředitelka oddělení ASLIB (Association of Special Libraries and Information Bureaux) Microfilm Service, kde pořizovala kopie pašovaných německých vědeckých publikací pro strategické využití Británie za války. Vymyslela také zařízení na promítání textu, díky němuž by si mohli zranění vojáci číst v leže. Ve výstavě je tento návrh reprezentovaný interaktivní instalací Jana Tichého. Později Moholy založila vlastní konzultační kancelář s názvem Documentary Services, Díky tomu získala později pozici technické expertky při UNESCO. Po druhé světové válce cestovala na Blízký východ, úzce spolupracovala s univerzitami a knihovnou v Ankaře a nezávisle fotografovala tento region. 

Výstava mapuje také působení Moholy na umělecké scéně v Curychu, kam se přestěhovala v roce 1959. Tvořila zde v dialogu s mladšími švýcarskými umělci a umělkyněmi, jako byli například Giorgio Hoch nebo Vera Isler, a získala si pověst významné fotografky. Od osmdesátých let byla součástí feministických revizí kánonu dějin umění a fotografie, částečně díky úsilí švýcarské historičky umění Angely Thomas. Moholy také pravidelně psala umělecké kritiky pro Burlington Magazine a působila jako redaktorka uznávaných publikací jako např. Who’s Who In the Graphic Arts.  

I v této době nadále neúnavně sledovala, jak její fotografie z Bauhausu kolují bez uvedení autorství, a to i v tak významných publikacích, jako byl katalog výstavy v MoMA (Museum of Modern Art v New Yorku). Lucia Moholy aktivně kontaktovala své bývalé kolegyně a kolegy ve snaze vysledovat a znovu získat své negativy ztracené během druhé světové války. Díky dopisové kampani zjistila, že si je odvezl Walter Gropius z Německa do USA na konci třicátých let a nadále je využíval k budování odkazu Bauhausu v zahraničí

Po letech právních jednání jí bylo v roce 1957 mnoho negativů vráceno. V osmdesátých letech napsala článek, v němž o ukradených negativech konečně veřejně promluvila, a ačkoliv Gropia nejmenovala, popsala tento proces jako „zdrcující zážitek“. Dnes je 230 z těchto 560 negativů uloženo v Bauhaus-Archivu v Berlíně, přičemž 330 negativů podle kartového katalogu, jež si Moholy osobně vedla, stále chybí. 

Na téma chybějících děl navazuje v několika dílech současný český umělec Jan Tichy, který vyučuje na katedře fotografie na School of the Art Institute of Chicago. Vystavené instalace reagují na život a profesní dráhu Lucie Moholy. Reflektují vztah fotografie k uchovávání kultury, status fotografie jakožto umění a podřadnou roli žen na Bauhausu. Dílo Installation no. 30 (Lucia) [Instalace č. 30 (Lucia)] (2016) obsahuje projekci na 330 skleněných desek, které reprezentují chybějící bauhausovské negativy Lucie Moholy. „Přestože patří k jiným generacím, Tichý a Moholy sdílejí leccos společného: oba vyrostli v Praze, oba zakusili život rozdělený mezi několik zemí, oba experimentálně přistupují k médiu fotografie,“ přibližuje Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle Praha. 

K podnícení nových diskusí a zapojení širšího publika Kunsthalle Praha a Goethe Institut v Praze společně pořádají jednodenní sympozium zaměřené na život a dílo Lucie Moholy. Autorkami konceptu jsou Hana Buddeus a Meghan Forbes. Sympozium nazvané Různé perspektivy pro Lucii Moholy: Fotografie, gender a místo v kontextu 20. století se koná 30. května 2024 a prozkoumá témata jako fungování fotomechanické reprodukce, gender a sexualita nebo individuální dopady geopolitické dynamiky během života této umělkyně. Vystoupí na něm Camilla Balbi, Estelle Blaschke, Karel Císař, Sabine Hartmann, Julia Secklehner a Angela Thomas. V rámci série TransformArt v září Kunsthalle Praha pořádá přednášku o Lucii Moholy od historičky umění Robin Schuldenfrei, která přednáší na Courtauld Institute of Art na University of London.

Souběžně s výstavou Kunsthalle Praha vydává doprovodnou publikaci, jejíž editorkou je Jordan Troeller, mezinárodní distribuci zajišťuje Hatje Cantz. Kunsthalle Praha rovněž vydává první český překlad bestselleru Lucie Moholy Sto let fotografie 1839–1939 z roku 1939. Kniha v překladu Jakuba Hausera přispěje ke snaze zachovat odkaz umělkyně. 

Výstava Lucia Moholy: Exposures bude probíhat od 30. května do 28. října 2024 a doprovází ji bohatý program sestávající z debat, projekcí a workshopů.  

Pořádá ji Kunsthalle Praha ve spolupráci s Fotostiftung Schweiz ve Winterthuru, kde bude pokračovat od 8. února do 1. června 2025. 

Kunsthalle Praha děkuje přednímu partnerovi výstavy, Bauhaus-Archivu v Berlíně, a významným půjčitelům děl, zejména Photo Elysée v Lausanne a National Portrait Gallery v Londýně.  

Výstava se koná pod záštitou Švýcarského velvyslanectví v České republice. 

Jan Tichý, Installation no. 30 (Lucia) [Instalace č. 30 (Lucia)], 2016, detail instalace, Akademie der Künste, Berlín, 2018. Jednokanálová videoprojekce na 330 skleněných deskách, různé rozměry, 12:00 min. S laskavým svolením umělce a Galerie Kornfeld, Berlín. 

Komentované prohlídky