Tahák k debatování

Teze: Umění bychom měli vnímat nezávisle na genderu jeho autorstva.

Při zkoumání teze „umění bychom měli vnímat nezávisle na genderu jeho autorstva“ si nejprve přiblížíme rozdíl mezi pohlavím a genderem jako společenským konstruktem. Dále se zaměříme na to, jak gender ovlivňuje jazyk, identitu a postavení umělce či umělkyně na umělecké scéně. Na základě vybraných teoretických přístupů, zejména americké filozofky a představitelky feministické a queer teorie Judith Butler, a příkladů ze současného umění se zaměříme na otázku, zda je možné gender autorstva z interpretace uměleckého díla skutečně oddělit. Budeme také uvažovat o tom, co bychom jeho odhlédnutím získali nebo ztratili.

Trable s genderem – Jak rozumět genderu v umění?

Teze, že „umění bychom měli vnímat nezávisle na genderu jeho autorstva“, vychází z představy, že umělecké dílo bychom měli hodnotit především podle jeho obsahu, formy a způsobu, jakým na nás působí, a ne podle toho, zda je jeho autorem muž, žena nebo člověk s jinou genderovou identitou. Tento přístup může pomáhat vyhnout se stereotypnímu čtení, například představě, že dílo vytvořené ženou musí automaticky vypovídat o ženské zkušenosti nebo že gender autorstva předem určuje význam díla.

Otázku, jak se gender vytváří prostřednictvím toho, jak se člověk chová, obléká a jakým způsobem se prezentuje, otevřela již francouzská filozofka Simone de Beauvoir ve své knize Druhé pohlaví (The Second Sex, 1949). Její známá věta „ženou se člověk nerodí, ale stává“ upozorňuje na to, že ženskost není pouze biologicky daná, ale vzniká také prostřednictvím společenských a kulturních očekávání. Na tuto myšlenku později navazuje Judith Butler, která gender chápe jako něco, co se opakovaně vytváří prostřednictvím našich projevů a jednání. Gender tedy není jen něco, co člověk má, ale také něco, co prostřednictvím svého jednání a vystupování předvádí a neustále znovu vytváří.

Na druhé straně ale stojí otázka, zda je možné gender z interpretace úplně odstranit. Gender je především společenská a kulturní zkušenost, která ovlivňuje jazyk, identitu, společenské role i způsob, jakým je člověk vnímán. Pokud tedy gender ovlivňuje prostředí, ve kterém umělec nebo umělkyně žije a tvoří, může být relevantní také pro pochopení jeho nebo její práce. Neznamená to, že bychom z genderu měli automaticky odvozovat význam díla, ale že může být jedním z kontextů, které při interpretaci zohledňujeme.

Vztah teze k výstavě Tragikomedie Annette Messager

Tvorba Annette Messager (nar. 1943, Francie) představuje zajímavý příklad pro debatu o tom, zda bychom měli umění vnímat nezávisle na genderu jeho autorstva. Messager se od 70. let věnuje tématům těla, každodennosti a společenských představ o ženství. Pracuje s textilem a výšivkou, které byly tradičně spojovány s „ženskou“ domácí prací, a využívá je k narušení hranice mezi uměním a řemeslem. V práci s tělem navazuje na proměnu jeho zobrazování v feministickém umění 70. let. Pracuje s fragmenty těla a spojuje je s ironií, humorem a představami o ženské roli.

Výstava Tragikomedie si půjčuje název od jednoho z děl Messager a vystihuje způsob, jakým ve své tvorbě propojuje zdánlivě protikladné polohy. Krutost a něha, vážnost a humor v ní existují současně. Humor přitom není jen způsobem, jak odlehčit témata jako tělo, touha, paměť nebo smrt, ale jedním z hlavních nástrojů, kterými je Messager zkoumá.

V souvislosti s naší tezí je ale důležité, že Messager se sama k označení „feministická umělkyně“ staví s odstupem, přestože její tvorba vyrůstá z otázek, které feminismus otevřel. Její zkušenost ukazuje, že gender nemusí být v díle přítomný jako explicitní téma nebo politické prohlášení. Může se do něj otiskovat prostřednictvím kulturní zkušenosti, společenských očekávání nebo nerovností, které určují, co je považováno za ženskou práci a jak je hodnocena ženská kreativita. Pokud bychom tedy gender z interpretace úplně odstranili, nemuseli bychom přehlédnout jen téma, o kterém dílo mluví, ale také podmínky, ze kterých jeho způsob tvorby vychází. To, že je Messager žena, ale samo o sobě neznamená, že bychom její díla měli automaticky číst jako feministická. Právě její případ ukazuje, že gender může být v umění přítomný i tehdy, když o něm dílo ani jeho autorka nemluví přímo.

V souvislosti s debatou o apolitičnosti umění představuje tento přístup určitou střední cestu. Na jedné straně stojí umění, které slouží politické ideologii, na druhé straně představa umění zcela odděleného od společnosti. Kentridge se nepřiklání ani k jednomu z těchto pohledů. Jeho díla nenabízejí jednoduchá politická poselství ani jednoznačné odpovědi. Spíše upozorňují na rozpory, otevírají různé možnosti výkladu a vedou diváka k vlastnímu přemýšlení.

Další pohledy na gender v umění

Umělec, umělkyně nebo umělectvo?

Ačkoli je anglické slovo artist gramaticky rodově neutrální, v češtině používáme slovo „umělec“, které funguje jako generické maskulinum. Jazyk tak není pouze neutrálním prostředkem, kterým o umění mluvíme. Může zároveň odrážet způsob, jakým společnost umělce a umělkyně vnímá. To ukazuje například umělkyně Isabela Grosseová, která se ve své disertační práci Gravitace umělecké kompetence rozhodla důsledně používat generické femininum. Použití ženského rodu se zde stává způsobem, jak upozornit na nerovnosti, které mohou být v běžném jazyce přehlíženy.

Při interpretaci umění je zároveň důležité nepřemýšlet o genderu izolovaně. K tomu může pomoct intersekcionální přístup, který upozorňuje na různé roviny nerovnosti – například rasu, třídu, gender, tělesné či mentální dispozice a věk. Přístup k umění a postavení umělectva tedy není určováno pouze genderem, ale různými faktory, které se mohou navzájem ovlivňovat. Gender tak nemusí určovat význam díla, ale jeho úplné přehlédnutí může někdy znamenat, že přehlédneme také část jeho historického, společenského nebo kulturního kontextu.

Důležitým bodem pro současnou debatu o genderu a umění bylo 59. Benátské bienále v roce 2022 s názvem The Milk of Dreams. Výstavu připravila italská kurátorka Cecilia Alemani. Bienále postavila kolem témat proměnlivého těla, identity, metamorfózy a hybridních bytostí. Vycházela přitom z knihy surrealistické umělkyně Leonory Carrington, která popisuje svět, v němž se člověk může neustále proměňovat a stávat se někým nebo něčím jiným. Výstava tak výrazně otevřela prostor pro představy o těle a identitě, které se vymykají tradičním kategoriím.

Od feministického umění k queeringu identity

Ve druhé vlně feminismu se tělo stalo jedním z důležitých témat umění. Feministické umělkyně upozorňovaly na to, že ženské tělo bylo po dlouhou dobu především objektem zobrazování, zatímco samotné ženy měly k uměleckému vzdělání a institucím omezený přístup. Známý plakát skupiny Guerrilla Girls z roku 1985 to shrnuje otázkou: „Musí být ženy nahé, aby se dostaly do Metropolitního muzea?“ Upozorňuje na rozdíl mezi malým zastoupením žen mezi umělci v institucích a velkým množstvím zobrazovaných nahých ženských těl například v muzeích. 

Tělo se stalo nejen tématem umění, ale také místem, na kterém se ukazují společenské představy o genderu. Feministické umění proto postupně začalo zkoumat nejen to, jak jsou ženy zobrazovány, ale také jak společnost vytváří představy o tom, co znamená být ženou nebo mužem.

Od otázky ženského těla se tak můžeme dostat k jeho „queeringu“ – tedy k narušování představy, že existuje pouze jednoznačně mužské nebo ženské tělo a identita. Queer přístupy zpochybňují samotné kategorie, podle kterých lidi rozdělujeme, a otevírají témata fluidní identity, nebinárního genderu a různých podob tělesnosti.

V současném českém umění tuto proměnu ukazuje tvorba nebinárního umělectva, jako jsou Aliza Orlan, Robert Gábris nebo Ezra Šimek. Jejich tvorba mimo jiné ukazuje, že už není samozřejmé odvozovat význam díla od toho, zda je jeho autorem muž, nebo žena.

Příklady dalšího autorstva

Odkazy na videa, přednášky, rozhovory, podcasty, články

Videa a rozhovory

Annette Messager – Interview by Natasha Leoff, 1995.

Podcasty

Women in Revolt! – The Art of...
Tate, 2023. Šestidílná série k výstavě Women in Revolt! Art and Activism in the UK 1970–1990, kterou připravila kurátorka Linsey Young. Podcast sleduje vztah mezi feministickým hnutím, aktivismem a britským uměním 70. a 80. let. 

The Great Women Artists Podcast – Katy Hessel
Katy Hessel, od 2019. Podcast historičky umění a kurátorky Katy Hessel představuje umělkyně prostřednictvím rozhovorů s umělkyněmi, kurátory, spisovateli a dalšími osobnostmi.

Články a online texty

Annelie Pohlen – „The Utopian Adventures of Annette Messager“, Artforum.

Aesthetica Magazine – „Redefining Expectation“, Textil v současném umění.

Dream Idea Machine – Annette Messager.

Los Angeles Times – „Annette Messager“, 1995.

Výstavy a institucionální zdroje

The Milk of Dreams – 59. International Art Exhibition of La Biennale di Venezia
Cecilia Alemani (kurátorka), 2022.

HARD/SOFT: Textiles and Ceramics in Contemporary Art
Vídeň, 2023–2024.

Niki de Saint Phalle and Jean Tinguely through the visionary lens of Pontus Hulten

Legacy Russell – Glitch Feminism
Projekt věnovaný konceptu Glitch Feminism.

The Xenofeminist Manifesto

FLASH ART #67 – Czech & Slovak Edition
2023. Tematické číslo věnované nebinaritě, queer identitám a současnému umění.

Nejisté domovy
Dům umění města Brna

Literatura

Messager, Annette. Word for Word: Texts, Writings and Interviews.
Violette Editions, 2006.

Warr, Tracey; Jones, Amelia. The Artist’s Body.
Phaidon, 2000.

Jones, Amelia. Body Art/Performing the Subject.
University of Minnesota Press, 1998.

Morganová, Pavlína. Akční umění.
Votobia, 1999.

Audre Lorde – Sister Outsider.
Eseje a projevy, tranzit, 2021

Sara Ahmed,  The Feminist Killjoy Handbook.
Penguin, 2024

Bishop, Claire. Installation Art: A Critical History.
Tate Publishing, 2005.

Nead, Lynda. The Female Nude: Art, Obscenity and Sexuality.
Routledge, 1992. 

Pollock, Griselda. Vision and Difference: Femininity, Feminism and Histories of Art.
Routledge, 1988. 

Lippard, Lucy R. From the Center: Feminist Essays on Women’s Art.
E. P. Dutton, 1976. 

Chadwick, Whitney. Women, Art, and Society.
Thames & Hudson, 1990. 

Pachmanová, Martina (ed.). Neviditelná žena.
One Woman Press, 2002.

Hessel, Katy. The Story of Art Without Men.
Hutchinson Heinemann, 2022.

Mulvey, Laura. „Vizuální rozkoš a narativní film“.
1975.

Krasny, Elke; Lingg, Sophie; Fritsch, Lena; Bosold, Birgit; Hofmann, Vera (eds.). Radicalizing Care: Feminist and Queer Activism in Curating.
Sternberg Press, 2022. 

Ahmed, Sara. The Cultural Politics of Emotion.
Routledge, 2004. 

Silvia Federici, Kaliban a čarodějnice.
Praha: tranzit.cz, 2026.

Clarissa Pinkola Estés, Ženy, které běhaly s vlky.
1999.

Butler, Judith. Gender Trouble: Feminism and the Subversion of Identity.
Routledge, 1990.

Shildrick, Margrit. Embodying the Monster: Encounters with the Vulnerable Self.
SAGE, 2001/2002.

Elkin, Lauren. Art Monsters: Unruly Bodies in Feminist Art.
Valiz, 2020.

Muñoz, José Esteban. Disidentifications: Queers of Color and the Performance of Politics.
University of Minnesota Press, 1999.

Nelson, Maggie. The Argonauts.
Graywolf Press, 2015. 

Haraway, Donna. „A Cyborg Manifesto“.
1985. Původně publikováno v Socialist Review jako „A Manifesto for Cyborgs: Science, Technology, and Socialist-Feminism in the 1980s“. 

Russell, Legacy. Glitch Feminism: A Manifesto.
Verso, 2020. 

Le Guin, Ursula K. „The Carrier Bag Theory of Fiction“.
1986. Česká edice Teorie fikce jako odnosné tašky, Utopia Libri, 2026.

Alice Koubová, Myslet z druhého místa: K otázce performativní filosofie

Nakladatel: Akademie múzických umění, 2020.

Isabela Grosseová, Gravitace umělecké kompetence, Akademie výtvarných umění, 2022.

Pollock, Griselda. Studio and the Art School: Feminism and Art Education.
2025. 

Feminismus pro 99 %, Manifes.
Cinzia Arruzza Nancy Fraser Tithi Bhattacharya, Neklid, 2021

Filmy

Vertigo
Alfred Hitchcock, 1958

Psycho
Alfred Hitchcock, 1960

Valerie a týden divů
Jaromil Jireš, 1970

Blue Velvet
David Lynch, 1986

Edward Scissorhands
Tim Burton, 1990

Mulholland Drive
David Lynch, 2001

WITCHES
Elizabeth Sankey, 2024