BUDOVA
SLEDUJTE SPOLU S NÁMI PROMĚNU BÝVALÉ ZENGEROVY TRANSFORMAČNÍ STANICE NA NOVÝ PROSTOR PRO UMĚNÍ A KULTURU KUNSTHALLE PRAHA.
HISTORIE
Budovu transformační a usměrňovací stanice na Klárově postavily v letech 1930 až 1931 Elektrické podniky hlavního města Prahy. Provoz stanice byl zahájen v roce 1932. Měnil se zde proud z vyššího napětí na nižší a ze střídavého na jednosměrný pro provoz tramvajových a trolejbusových linek v Praze 6, 7 a části Prahy 1.
Stanice vznikla na místě po zbořených kasárnách na Klárově podle návrhu architekta Viléma Kvasničky v konzervativním novoklasicistním stylu, který zapadal do rázu dalších staveb Malé Strany. Technické řešení stavby i všech zařízení však bylo tehdy na velmi vyspělé úrovni s využitím nejmodernějších technologií. Stanice byla pojmenována podle slavného fyzika a meteorologa Václava Karla Bedřicha Zengera, profesora na České technice v Praze.
Postupem času se technologie vyvíjela a potřebovala méně prostoru. Po čtyřiceti letech svého působení se na konci 70. let měnírna částečně redukovala výměnou některých technologií. V průběhu let 2000 až 2010 došlo k další modernizaci celé trafostanice a veškerá zařízení měnírny a transformační stanice byla umístěna do omezené části suterénu budovy. Převážná část ohromné budovy tak zůstala prázdná a začal se hledat nový způsob využití. Plánovaly se různé možnosti nové funkce budovy, včetně její přestavby na hotel.
V roce 2015 však budovu Zengerovy trafostanice zakoupila Nadace The Pudil Family Foundation s úmyslem vybudovat zde prostor pro moderní a současné umění. Ten dostal později jméno Kunsthalle Praha.
REKONSTRUKCE
Naším cílem je dát budově bývalé Zengerovy transformační a usměrňovací stanice, dnes kulturní památky, nový život a vytvořit zde místo pro umění, kulturu a volný čas. Tak jako kdysi budova skrývala za svou neoklasicistní fasádou nejmodernější technologie, chceme, aby budova skrývala špičkový výstavní a společenský prostor.
Při přípravě architektonického konceptu Kunsthalle Praha nám byla inspirací řada příkladů konverzí industriálních památek v zahraničí, při kterých vznikly zcela výjimečné prostory pro kulturní instituce.
Při konverzi budovy bývalé měnírny na instituci otevřenou veřejnosti bohužel nebylo možné zachovat centrální část stavby ze statických důvodů, a také kvůli vysoké míře toxické kontaminace prostorů. Při původní výstavbě budovy ve 30. letech byly použity pro velkou část svislých nosných konstrukcí tehdy inovativní hlinitanové betony, o kterých se později zjistilo, že jsou staticky závadné, a mohlo by kdykoliv dojit k jejich zhroucení. Velká část odbouraného materiálu se musí dále odvážet na speciální skládku pro toxicky znečistěné materiály.
V dialogu s technickými experty a památkovými úřady jsme hledali cesty, jak zachovat maximum toho, co bylo možné, včetně všech památkově chráněných prvků fasády, části střech a některých prvků interiéru budovy. Na základě odborného průzkumu byly pak všechny památkově významné prvky popsány a inventarizovány, odborně odstrojeny, a v současné době jsou uskladněny tak, aby byl možný jejich návrat po sanaci a restaurování.
Vybrali jsme si pro přípravu přeměny budovy české architektonické studio Schindler Seko. Jejich návrh na rekonstrukci vyplývá ze snahy maximálně zachovat cenné architektonické prvky budovy, a zároveň vytvořit špičkové prostředí pro galerijní činnost, které zajišťuje komfort návštěvníků a odpovídá i nejnáročnějším mezinárodním standardům pro vystavování a uchovávání uměleckých děl.
Na interiéru Kunsthalle Praha se podílí německý profesor na Universität der Künste Berlin Axel Kufus se svými kolegy z berlínského Werkstudia. Do projektu přinášejí bohaté zkušenosti z oblasti interiérového a výstavního designu, scénografie a produktového designu. Jedním z dalších projektů Werkstudia je interiérový design nové Kunsthalle Mannheim.
