TransformArt: Spolupráce jako součást umělecké praxe

Umění spolupráce či participativní umění má v umělecko-historickém vývoji dlouhou tradici. Jeho počátky bychom našli již v raných avantgardách zejména v hnutí futurismu a ruském konstruktivismu. Neméně důležitým hnacím motorem pro pěstování spolupráce v umění byl poválečný vývoj – aktivity hnutí Fluxus, situacionistů, happeningy a angažované umění 60. až 80. let 20. století. Od počátku 90. let pak můžeme mluvit o tzv. obratu ke spolupráci, který je charakteristický nárůstem projektů, v nichž se aspekt spolupráce stává neoddělitelnou součástí umělecké praxe.

Příkladem umění spolupráce je projekt slovenského umělce žijícího v Praze Jara Vargy s názvem Knihovna, který se představuje od roku 2011 na různých místech a aktuálně je součástí výstavy READ v Kunsthalle Praha. V této participativní instalaci mohou diváci vytvářet obsah knihovny, upravovat či odstraňovat názvy již popsaných knižních obálek a dále modelovat vědění, které knihovna zprostředkovává. Knihovna, která na tomto místě vzniká, je odrazem geopolitického a institucionálního kontextu, ve kterém je dílo vystaveno. Inspirací pro vznik tohoto projektu byly historické praktiky využívající obálky k zachraňování zakázaných knih. Například během druhé světové války se při pašování přes hranice mezi Československem a Německem zakázané knihy skrývaly do přebalů německých kriminálních románů.

www.jarovarga.net

Významný impuls pro rozvoj participativně laděných projektů představovaly akce německého umělce Josepha Beuyse a jeho koncepce „sociální plastiky“. Často se koncentrovaly kolem politických témat jako například byla otázka přímé demokracie nebo ekologická problematika. V tomto směru příznačný byl projekt Sedm tisíc dubů pro Kassel (7000 Eichen 1982-1987), který byl poprvé představen na mezinárodní výstavě Documenta v Kasselu v roce 1982. Tato „sociální plastika“ spočívala ve vysázení sedmi tisíc dubů v Kasselu a širším okolí. Ke každému stromu náležel také čedičový kvádr s vyrytým datem zasazení stromu. V průběhu času se měnící výškový rozdíl kamenů a stromů měl dokládat sociální změnu, kterou Beuys chtěl iniciovat. Projekt byl nejen výsledkem snahy o zlepšení mikroklimatu v Kasselu, ale také způsobem jak aktivizovat členy*ky tamní společnosti a proměnit jejich postoj k životnímu prostředí. Za tímto účelem byli při spuštění projektu občané města a místní organizace vyzváni, aby navrhovali místa, kde mají být duby vysazeny. Realizace projektu trvala pět let a poslední strom byl zasazen synem Josepha Beuyse rok po jeho úmrtí a v roce konání další přehlídky Documenta 1987. Na průběh dohlížela Svobodná mezinárodní univerzita pro tvořivost a mezioborový výzkum, kterou Beyus spoluzaložil po svém nuceném odchodu z düsseldorfské akademie umění.

Joseph Beyus kope jámu pro výsadbu stromu 16. března 1982 na Documentě v Kasselu
Podoba vysázených stromů v Kasselu v roce 2012

Kurátor zásadní výstavy Umění participace. Od roku 1950 do současnosti (The Art of Participation. 1950 to Now), která proběhla v San Francisco Museum of Modern Art na přelomu let 2008 a 2009, Rudolf Frieling si v úvodním textu katalogu všímá narůstající tendence v současném umění, kdy se umělci*kyně oprošťují od utopických proklamací historicky spojených se sociálně angažovaným uměním a přiklánějí se k vytváření nových způsobů, jak tvořit umění společně s publikem. V této souvislosti Frieling zmiňuje například rakouského umělce Erwina Wurma, který proslul vytvářením tzv. jednominutových soch (one minute sculpture). Tyto sochy fungují jako otevřená struktura vybízející návštěvníky galerie k jejímu vyplnění. Umělec nabízí účastníkům materiál a návod k použití, skutečným sochařským obsahem se stávají oni sami, pokud se rozhodnou krátkodobě stát „živou sochou“.

Erwin Wurm: Loď bláznů (Ship of fools), Rakouský pavilon Benátského bienále, 2017

V českém prostředí participativní umění unikalo pozornosti muzejních institucí přibližně až do prvního desetiletí 21. století. Místem jejich prezentace se do té doby staly především menší galerie jako byla galerie CO14, Galerie Jelení, Galerie AVU, Galerie Caesar v Olomoucí a další. Výjimku tvořila série výstav probíhající mezi lety 2006 až 2007 v Atriu Pražákova paláce Moravské galerie v Brně. Zde měli návštěvníci možnost vidět participativní umělecká díla dnes již známých autorů*ek jako jsou Jesper Alvaer a Isabela Grosseová, Jiří Skála či Kateřina Šedá. Jedním ze zde vystavovaných projektů byla také Tabulka kunsthistorika, umělce a architekta výstav Zbyňka Baladrána. Tabulka vznikla na základě umělcovy výzvy ke spolupráci, která byla zveřejněna v rozhlase, místním tisku a výlepových plochách. Vyzval v ní všechny, již se chtějí zúčastnit jeho projektu k zaslání fotografií různých žánrů (osobní, rodinné, novinové, dokumentární atd.), z různých let (posledních 50 roků) a různých formátů, které zobrazují proces změny, kterou její vlastník či autor*ka považuje ze svého pohledu za důležitou. Nakonec se sešly fotografie od třinácti osob, převážně žen. Umělec zde na jednu stranu zaujímá objektivizující, až vědecký (antropologický) přístup k získanému materiálu, který dokumentuje výstavní katalog, na stranu druhou je zde stále zachován subjektivizující přístup umělce.

Zbyněk Baladrán: Tabulka, Moravská galerie, 2006

Reference

  • Rozhovor s Erwinem Wurmem o jeho aktuální výstavě Trap of the Truth v Yorkshire Sculpture Park (10. 6. 2023 - 28. 4. 2024)

  • Zbyněk Baladrán: Tabulka/Table, katalog výstavy. Moravská galerie v Brně 2007.

  • Claire Bishop: „Řízení reality. Spolupráce a participace v současném umění“. In: Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny, roč. 1, 2007, č.1-2, s. 9-36.David Korecký (ed.): Médium kurátor: Role kurátora v současném českém umění. Nakladatelství Fra 2009

  • Claire Bishop: Participation. Cambridge, MA; London: MIT Press - Whitechapel 2006, s.194. 

  • Rudolf Frieling (ed.): The Art of Participation. 1950 to Now. San Francisco Museum of Modern Art - Thames & Hudson 2008.

  • Paul O’Neil; Mick Wilson (eds.): Curating and the Educational Turn. London, Amsterdam: Open Editions - De Appel 2010.

  • Jan Zálešák: Umění spolupráce. VVP AVU Praha, MUNI Press Brno 2011.

Prozkoumejte naše vzdělávací programy