PROSTUPOVÁNÍ PŘÍRODY A SOUČASNÉHO UMĚNÍ
Současní umělci pracují ve svých uměleckých intervencích s přírodou nejrůznějšími způsoby, které mohou zahrnovat proces chování zvířat, pěstování rostlin či zkoumání komplexních přírodních procesů. K výraznějšímu setkávání umění a environmentálních zájmů dochází už v 60. a 70. letech minulého století, kdy někteří umělci a umělkyně, často z oblasti land artu, chtěli upoutat širší společenskou pozornost k ekologickým problémům spojeným s průmyslovou společností a devastací krajiny.
Americký umělec Mark Thompson, který je také někdy označován jako „praotec“ současného včelího umění, ve své slavné performance Immersion (1974-1976) nechal své tělo postupně pokrýt rojem včel. Na hlavu si při této příležitosti položil včelí matku umístěnou v malé klícce, takže včely postupně začaly „okupovat“ umělcovo nahé tělo.
Plakát na akci Marka Thompsona z roku 1979
Mark Thompson: Immersion (záběr z filmu), 1973-76
Mark Thompson v rozhovoru s kurátorem Davidem Pagelem (Art Cologne, 2009)
Nárůst zájmu o environmentální problematiku odrážela také do té doby „nejzelenější“ umělecká přehlídka Dokumenta 13, která se odehrála v roce 2012 v Kasselu. V instalaci The Lover umělkyně a bioložka Kristina Buch na vyvýšeném pódiu umístěném před Staatstheater Kassel na ploše deset krát deset metrů pěstovala tři tisíce rostlin, které měly vytvářet vhodné prostředí pro hmyz. V pronajatém bytě přitom chovala lokální odrůdy motýlů, kterými prostředí průběžně obydlovala. Osvobozování motýlů z domácího zajetí vnímá umělkyně jako každodenní proces lásky a oddanosti, který považuje za podstatný a krásný.
Kristina Buch: The Lover (Dokumenta 13, 2012)
Tvorba umělecké dvojce Kristýny a Marka Mildeových zahrnuje sochařství, fotografii či instalace, jejichž tématem je antropocentrická krajina, vztah k přírodnímu světu, téma domova a jeho zkoumání v sociálních, ekonomických a ekologických kontextech. Ve svých uměleckých projektech staví do popředí skryté či přehlížené souvislosti mezi přírodou a kulturou. Ve svém dlouhodobém site-specific projektu In-Tree-Net stírají hranice mezi vnitřním a vnějším prostorem. Stromy zde napodobují inženýrské sítě jako jsou potrubí a kabely. Tím, že přírodě umožňují pronikat do interiéru, poukazují umělci na úzkou provázanost městského a přírodního prostředí, která zůstává často nepovšimnutá.
In-Tree-Net, 2023, pohled do samostatné výstavy Vodivá pole, galerie HESSE FLATOW, New York
habrové dřevo, instalatérské spoje
Další reference
Video: Kristina Buch v rozhovoru pro BAU (Institut pro současné umění a ekologii)
Ondřej Navrátil: Řečiště a vlna: české umění a environmentální problematika na počátku 21. století. Masarykova univerzita, Brno 2020.
