Příběh umělecké sbírky Kunsthalle Praha

Živý příběh umění ve střední Evropě a mimo ni

Sbírka Kunsthalle Praha je živá a neustále se rozvíjející kolekce, která dnes čítá více než 2000 uměleckých děl. Jedná se o sbírku se zaměřením na klíčové umělecké projevy a tendence 20. 21. století ve střední Evropě, nahlížené v širších mezinárodních souvislostech.

Sbírku Kunsthalle Praha lze chápat jako živý a proměnlivý organismus. Vzniká v jasně vymezeném rámci, ale zároveň se průběžně vyvíjí a reaguje na nové impulzy. Jejím cílem je mapování důležitých témat a historických kapitol místní umělecké scény, doplněné o vybrané příklady z širšího regionálního i mezinárodního kontextu.

Základ sbírky tvoří kolekce nadace The Pudil Family Foundation Pavlíny a Petra Pudil, jež byla dlouhodobě vypůjčena do Kunsthalle Praha. Jejich původně soukromé sběratelské aktivity se se vznikem Kunsthalle Praha proměnily do formátu sběratelství, které stojí nejen na vlastních akvizicích, ale také na spolupráci s partnery a dlouhodobých výpůjčkách. Institucionální rámec přirozeně přinesl i další, přidružené činnosti v podobě výzkumu, péče o díla, ale i interpretace a prezentace. Sbírka se tak stává aktivním nástrojem dialogu s uměleckou scénou a širokou veřejností.

Sbírka Kunsthalle Praha je pamětí a jedním z pilířů identity instituce. Ukotvuje její vztah k místnímu kulturnímu prostředí i k vlastnímu příběhu a hodnotám. Ačkoliv není dlouhodobě vystavena v podobě stálé expozice, není uzavřená jen sama do sebe. Vzniká v úzkém vztahu k výstavnímu programu – obě roviny jsou samostatné, ale současně koexistují ve vzájemném dialogu. Sbírka tak slouží jako platforma pro poznávání kulturní historie regionu, ale i pro reflexi současnosti, podporu kurátorských projektů, edukačních programů a mezinárodní výměny prostřednictvím výpůjček děl.

Příběh moderny: Mezi místními kořeny a globální vizí

Předválečný a meziválečný modernismus je ve sbírce zastoupen ukázkami kubismu, artificialismu a surrealismu. Tato díla vypovídají o hledání vlastní identity středoevropského umění i o jeho kosmopolitnosti a vazbách na další umělecká centra. Práce Toyen, Jindřicha Štyrského, Josefa Šímy, Emila Filly nebo Bohumila Kubišty a Georga Karse ukazují modernu jako prostor svobody, experimentu a tvůrčí odvahy, plně srovnatelný s mezinárodní avantgardou.

Mezinárodní kontext doplňují díla autorů, jako jsou Giorgio de Chirico, Kurt Schwitters, Max Ernst nebo Endre Nemes.

Poválečné tendence: Umění jako forma rezistence, experimentu a prožitku

Poválečné umění je ve sbírce sledováno se zaměřením na 60. a 70. léta. Pozornost směřuje zejména ke střední Evropě a k umělcům působícím v zemích za železnou oponou, kteří sdíleli podobná východiska a zkušenosti (např. Imre Bak, Dóra Maurer, Ferenc Ficzek, Tomislav Gotovac, Julije Knifer či Julius Koller).

Zastoupeny tu jsou tendence neokonstruktivismu, konceptuálního a akčního umění, které zde nejsou chápány jen jako styl, ale také jako způsob myšlení a reakce na společenskou realitu. Díla autorů, jako jsou Hugo Demartini, Milan Grygar, Milan Knížák, Jiří Kolář, Stanislav Kolíbal, Jiří Kovanda nebo Zdeněk Sýkora, často reflektují existenciální zkušenost a hledání alternativních forem svobody.

Výraznou roli hrají také umělkyně, jejichž práce kladou důraz na intimitu, proces a nekonvenční materiály. Tvorba Běly Kolářové, Zorky Ságlové či Adrieny Šimotové předjímá feministické myšlení a zároveň rezonuje s mezinárodními tendencemi své doby, zastoupené tvorbou umělkyň jako jsou Agnes Denes, Kiki Kogelnik či Louise Nevelson.

V roce 2020 se tato oblast výrazně rozšířila o Sbírku Fluxus Marie a Milana Knížákových. Ta dokumentuje osobní i umělecké vazby Milana Knížáka na mezinárodní síť Fluxus (např. Ken Friedman, Allan Kaprow, Shigeko Kubota, Yoko Ono či Ben Vautier) a ukazuje posun v chápání uměleckého díla směrem k experimentu, intermediálním formám a důrazu na myšlenku spíše než na materiální objekt. K mapování vazeb, ale i vzájemných odlišností mezi Východem a Západem ve sbírce dále přispívá zastoupení autorů, jako jsou Pol Bury, Hans Hartung, Heinz Mack, Frank Joseph Malina, Georges Mathieu, Otto Piene nebo Peter Weibel.

Pluralita současnosti: Umění tváří v tvář měnícího se světa

Současná část sbírky reflektuje proměny identity v kontextu postmoderního myšlení a rostoucí rozmanitosti uměleckých forem. Stěžejními tématy se stávají vztahy mezi lokálním a globálním, osobním a univerzálním nebo otázky paměti a fikce.

Na dílech českých i zahraničních autorů je sledována práce s pamětí, historií a nejistotami dnešního světa. Umělci jako Zbyněk Baladrán, Christian Boltanski, Tacita Dean, Klára Hosnedlová, Zhanna Kadyrova, William Kentridge či Anna Hulačová, Ján Mančuška nebo Roman Ondak a mnoho dalších nabízejí různé pohledy na současnou realitu a její společenské, environmentální, politické nebo genderové souvislosti.