Příběh umělecké sbírky Kunsthalle Praha
„Historicky patří prvenství sbírkám, až potom začala vznikat velká muzea a galerie. Sbírky jsou důležité nejen pro svůj referenční rámec, ale hlavně pro svůj potenciál zpřítomňovat historii a minulost.“
Štefan Tóth, správce sbírky Kunsthalle Praha
Historie psaná sbírkou i bez ní
Zatímco muzea umění jsme v minulosti chápali jako místa pro prezentaci a uchovávání sbírek, kunsthalle na druhou stranu již v době svého vzniku v polovině 19. století sloužily k prezentaci krátkodobých výstav žijících umělců. Nebylo tomu ale tak vždy, historie je v tomto ohledu mnohem překvapivější. Uveďme alespoň jeden příklad za všechny: pravděpodobně nejstarší kunsthalle v Evropě – Staatliche Kunsthalle Karlsruhe postavená již v roce 1846 – dodnes sbírá a vystavuje umění od středověku do současnosti; její stálá expozice čítá víc než 800 obrazů.
Během sta let existence se modely a charaktery obou institucí, tedy jak muzeí, tak institucí typu kunsthalle, výrazně proměňují, mnohdy spíše významně prolínají. Právě proto dnes můžeme na vlastní oči vidět i příklady, kdy muzeum uvede krátkodobou výstavu, která není založena na dílech z domovské sbírky, zatímco kunsthalle pro změnu pečuje o stálou sbírku a svým návštěvníkům ji představuje během dlouhodobých expozic (Kunsthalle Mannheim) nebo dočasných výstav (Kunsthalle Würth).
Ono zjednodušující tvrzení, že kunsthalle rovná se umělecký dům bez vlastní sbírky, tak neplatí. Ve skutečnosti totiž existuje tolik forem kunsthalle, kolik je samotných kunsthalle.
Více o historii a významu tohoto pojmu se dočtete v rozhovoru s Annou Kodl, která se vývojem a současnými otázkami provozu institucí typu kunsthalle zabývá přímo ve své disertační práci.
Proč má sbírku právě Kunsthalle Praha?
Vedle výstav, edukačních a kulturních programů je právě sbírka dalším klíčovým nástrojem pro kompletní naplnění mise Kunsthalle Praha – tedy mapovat a prezentovat vývoj umělecké scény 20. a 21. století v České republice a širším okruhu středoevropských a evropských zemí.
Při budování sbírky se opíráme o vlastní výzkumnou činnost i aktuální metody dějin a teorie umění, což znamená, že vám chceme prezentovat umělecká díla nejen v obvyklých uměleckohistorických kánonech, ale i v naprosto nových souvislostech. Sbírku Kunsthalle Praha nebudeme vystavovat trvale, výstavní program pro vás budujeme nezávisle na ní. Vybraná díla ze sbírky se však mohou stát buď součástí některých krátkodobých tematických výstav anebo občasných výstav založených přímo na sbírce. Ve svém celku vám sbírku nabídneme prostřednictvím online databáze.
Vám, jakožto našim budoucím návštěvníkům chceme nabídnout další možnou cestu k hlubšímu pochopení uměleckých výpovědí, a to nejen na pozadí dějin. Věříme, že ve sbírce si každý z vás najde něco svého, ať už na úrovni estetické, intelektuální nebo emoční.
Sbírka | Platforma
Často se také ptáte, co to znamená, když sbírku představujeme jako platformu. Je pro nás podstatné, abychom postupně budovali silnou sbírku, v níž budou zastoupeny výrazné pozice českého moderního i současného umění, navíc obohacené o příbuzné příspěvky zahraničních autorů. Naším záměrem je zpřístupnit sbírku jak pro odborný výzkum, tak pro různé typy projektů, s jejichž výsledky vás postupně seznámíme.
Proto také usilujeme o nákupy, dary a dlouhodobé výpůjčky početnějších souborů nebo celých sbírek, které se koncentrují na konkrétní uměleckohistorické otázky nebo časové etapy. Někdy mohou stopu ve sbírce zanechat i taková díla, která vznikla v rámci našeho dosavadního výstavního programu. Takovým příkladem je světelná kinetická instalace TransFormace – Pešánek/Díaz, kterou vytvořil současný česko-argentinský umělec Federico Díaz jako symbol ztracených kinetických plastik vizionáře Zdeňka Pešánka, jež měly původně zdobit fasádu bývalé Zengerovy trafostanice. Mimochodem, díla ze sbírky také pravidelně zapůjčujeme na výstavy jiných institucí, ať už v České republice nebo v zahraničí.
Struktura sbírky
Důraz klademe na tyto tři oblasti:
-
Moderní umění
-
Poválečné umění
-
Současné umění
Všechna díla ve sbírce spadají do období od roku 1900 až do současnosti. Jakmile do ní nahlédnete, naleznete díla dvourozměrná (obrazy, práce na papíře), dále trojrozměrné práce (objekty, sochy, instalace), ale také díla novomediálního charakteru.
Budete moci objevovat např. tvorbu surrealistických malířů Jindřicha Štyrského, Toyen a Maxe Ernsta. Z mezinárodních autorek a autorů jsou v naší sbírce dále zastoupeni např. Alicja Kwade, Katharina Grosse, Tatiana Trouvé, dále Hans Hartung, Damien Hirst, William Kentridge, Anselm Kiefer, Georges Mathieu nebo Haroon Mirza. Z českých umělkyň a umělců zase můžeme jmenovat Bělu Kolářovou a Ladislava Sutnara, dále Annu Hulačovou, Evu Koťátkovou, Josefa Bolfa, Jiřího Davida, Stanislava Kolíbala, Františka Skálu a samozřejmě celou řadu dalších.
Dveře do budoucnosti
Chceme společně s vámi žít uměním. Sbírku Kunsthalle Praha zpřístupníme široké veřejnosti, ale také externím kurátorům a historikům umění po celém světě. Těší nás, když umění dostane příležitost vycestovat z depozitářů a stane se plnohodnotnou součástí krátkodobých tematických výstav, nebo se objeví v uměleckých publikacích či formou prezentace online sbírky. Děláme vše pro to, aby Kunsthalle Praha byla otevřeným prostorem, který přivítá návštěvníky všech věkových kategorií a nabídne jim možnost objevovat a sdílet nové pohledy na umění a na svět, v němž žijeme.
I.
Umělecká sbírka Kunsthalle Praha je jedním z významných prostředků pro naplnění mise nově vznikající instituce, kterou je mapování a prezentování vývoje umělecké scény 20. a 21. století v České republice včetně jejího propojení s mezinárodní scénou.
II.
Sbírka je budována jako komplexní soubor uměleckých děl, a to i za přispění darů a dlouhodobých zápůjček. Centrální částí je soubor několika set děl pocházející přímo od zakladatelů Kunsthalle Praha – manželů Pavlíny a Petra Pudilových, tedy The Pudil Family Foundation.
III.
Sbírka nebude trvale vystavena v Kunsthalle Praha, ale budete se s ní moci seznámit prostřednictvím krátkodobých tematických výstav nebo chystané online databáze.