Co to znamená, když se řekne kunsthalle? Rozhovor s Annou Kodl

Co za typ umělecké instituce je kunsthalle?

Kunsthalle je prostor, kde se konají krátkodobé výstavy současného umění. Nemusí tomu tak být ale vždycky, protože existuje tolik forem kunsthalle, kolik je samotných kunsthalle. Třeba jedna z nejstarších kunsthalle v Evropě, Staatliche Kunsthalle Karlsruhe, postavená v roce 1846, sbírá a vystavuje umění od středověku do současnosti.

Ze samého pojmu je patrný německý původ. Z jaké iniciativy původně vzešly kunsthalle v německých zemích?

Kunsthalle vznikly z iniciativy členských spolků koncem 18. století, které chtěly prezentovat lokální současné umění. Členové těchto uměleckých sdružení byli umělci a milovníci umění. Pocházeli ze středních či vyšších společenských vrstev, které zbohatly během průmyslové revoluce. Spolky či chcete-li „kunstvereine“ z počátku umění nejen vystavovaly, ale také podporovaly jeho prodej. Přispěly k tomu, že sběratelství umění už nebylo určeno výhradně aristokracii a církvi. Tím urychlily rozvoj trhu s uměním a samotné umění zpřístupnily velké části společnosti.

Jak členství v uměleckém spolku tehdy vypadalo?

Většina těchto uměleckých spolků byla zaregistrována jako sdružení veřejných loterií a financována prostřednictvím tombol. Každý člen si koupil podíl, společně podíly tvořily kapitál spolku. Umělci měli možnost přinést svá díla, která mohla být vybraná do tomboly nebo na výstavu. Pro potřeby vystavování těchto děl vznikly kunsthalle. Hlavní motivací, proč se stát členem kunstvereine, byla možnost vyhrát umělecké dílo v tombole!

Můžete přiblížit, jaké umění první kunsthalle vystavovaly?

Vystavovaly hlavně obrazy menšího formátu, které bylo možné snadno umístit do soukromých obývacích pokojů. Výběr děl byl ovlivněn převládající chutí buržoazie. Na rozdíl od uměleckých akademií, kde převládal konzervativní obraz „ideálního“ umění, členové sdružení upřednostňovali krajinomalbu a zátiší. Výběr umění pro výstavy v kunsthalle byl často založen na cenové dostupnosti uměleckých děl, a proto program neměl vždy vysokou uměleckou hodnotu.

Jak se tedy prezentace umění v kunsthalle proměnila v čase?

Původní prezentace umění v kunsthalle navazovaly na tehdejší veletrhy. Vystavovaly obrazy převážně menšího formátu na kratší dobu a v určitém kontextu nebo atmosféře, která vybízí ke koupi. Postupným vývojem prostor nabýval „umělečtějších“ forem, až do podoby, kdy byly výstavy odborně prezentované a vědecky zpracované. S příchodem prvních kurátorských projektů se kunsthalle celkově proměnila: záměr vystavovat umění se oddělil od záměru umění prodat. Samotný prodej se přesunul do komerčních galerií. Dnes mají kunsthalle neziskový charakter.

S příchodem kurátora se kunsthalle profesionalizovaly?

První velkou proměnu přinesl historik umění Gustav Pauli (1866­–1938). Jako ředitel Kunsthalle Bremen se postupně začal zabývat německým modernismem. Sbíral díla německých a francouzských impresionistů, která dodnes tvoří jádro sbírky. Ve své době ale vyvolávala protesty odborné veřejnosti. Třeba nákup dnes známého obrazu Makové pole Vincenta van Gogha, který Pauli koupil v roce 1911.

V návaznosti na Pauliho se i mladší Alexander Dorner (1893–1957), tehdejší ředitel Landesmusea v Hannoveru, zabýval radikálními myšlenkami proměny statického archivu muzea v dynamickou instituci, kde se umění mísí se životem. Dále pak Harald Szeemann (1933–2005), dnes považovaný za nevlivnějšího kurátora 20. století a zakladatele současného kurátorství, radikálně rozpustil hranice konvenčního umění. Vytvořil zcela nové vizuální světy a prostorové zážitky. Byl prvním, kdo zpřístupnil konceptuální umění, performance a výstavy otevřel širokému publiku.

V českém prostředí často panuje představa, že kunsthalle nemají vlastní sbírky. Odkud se vzala?

Myšlenka, že kunsthalle nemá sbírku, se rozšířila v USA. Alfred Barr, první ředitel MoMA věděl, že cesta k úspěchu vede skrze krátkodobé výstavy a zároveň chápal důležitost vystavovat stálé sbírky. Institut současného umění v Bostonu (do roku 1948 Institut moderního umění) přestal pořizovat díla do svých sbírek a stal se uměleckou platformou pro diskuzi a krátkodobé výstavy. Později v 60. letech si americké hnutí Alternative Space Movement vypůjčilo koncepci kunsthalle s cílem ukazovat produkci současných umělců prostřednictvím krátkodobých výstav. Tento koncept se pak přenesl zpátky do Evropy, kde vznikla řada nových kunsthalle bez sbírek. Zda kunsthalle má, či nemá vlastní sbírku, ale není tak důležité. Důležitější je vztah krátkodobých výstav k dlouhodobé dramaturgii instituce a také zda je taková instituce veřejná nebo soukromá.

Proč je důležitá existence kunsthalle vedle zdánlivě tradičnějších muzeí?

Dnes je těžké vymezit jasné hranice, protože mnohá muzea fungují jako kunsthalle a některé kunsthalle se zase chovají jako muzea. A v tomto širokém spektru existuje několik dalších typů institucí. Domnívám se, že úspěch konceptu kunsthalle a důvod, proč se dnes tradiční muzea mění, je jejich potřeba rozvíjet se v souladu s kulturním průmyslem. Prakticky to znamená, že instituce zařazují do svých aktivit složky z jiných oblastí spotřebitelské kultury, a tím podporují a rozvíjejí kulturní průmysl. Staly se prostorem pro rozvoj kritického myšlení a otevřeného dialogu o aktuálních tématech. Jejich primární cíl není konzervovat umění, nýbrž prezentovat nové pohledy a progresivní tendence v umění.

Autorem fotografie je Jan Rasch