ORIGINÁL UMĚLECKÉHO DÍLA JE DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ JEHO REPRODUKCE
V debatě o originálu a kopii musíme mít na paměti několik definicí:
Kopie – nejvěrnější napodobenina originálu, může vzniknout na popud sběratele, který si nemůže dovolit originál, nebo za studijními účely či z nadšeného zájmu. Na rozdíl od falza kopie nepředstírá originální původ, kopírování je zcela legitimní a tradiční technikou již od renesance.
Falzum – nebo také padělek lze vymezit jako napodobeninu jiného předmětu, který je významně hodnotnější než padělek, pořízenou neoprávněně, z neetických anebo zištných důvodů.
Replika – obměna hotového uměleckého díla vytvořená autorem nebo dílnou či v autorově okruhu v krátkém časovém odstupu od originálu. Replika obvykle zachovává techniku původního díla i jeho ikonografický typ. Důvodem vzniku může být poptávka nebo dokumentace tvorby poté, co bylo dílo prodáno.
Mechanická reprodukce – prostředek, který umožňuje téměř nekonečné vytváření kopií dle originálu. Může mít podobu fotografií, plakátů apod.
Jestliže se umělec*kyně inspiruje cizím uměleckým dílem volněji, vkládá vlastní imaginaci, koncept, záměr, mění techniku, vznikají parafráze, pastiše a apropriace. Tyto metody nakládání s originálním dílem jsou přípustné, protože přiznávají svůj vzor.
Důležitým hlediskem v posuzování děl je záměr jejich vzniku. Věrné kopie – repliky mohou vznikat, když je původní dílo nenávratně zničeno (například ve válce, při přírodních katastrofách nebo následkem nedostatečné péče v čase). Příkladem může být digitální kopie obrazu Paula VeronesehoSvatba v Káni galilejské. Více o něm si můžete přečíst v textu Bruna Latoura a Adama Lowe, kteří tvrdí, že všechny originály se jednoduše musí reprodukovat, aby přežily, a je zásadní umět rozlišovat mezi dobrými a špatnými reprodukcemi.
V textu se také objevuje reference na jeden z nejdůležitějších textů německého filosofa Waltera Benjamina Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti, kde pojednává o dopadu nových technologií na výtvarné umění. Tvrdí, že díla byla vždy reprodukovatelná. Vše, co člověk dokázal vyrobit, bylo vždy možné napodobit (vývoj knihtisku, fotografie). Na obranu originálu přináší argument existence aury uměleckého díla – jeho ukotvenost v daném kontextu místa a doby, jeho vlastnickou historii nebo materiální stav. Zároveň však je reprodukovatelnost díla důležitá právě při šíření a vzdělávání: „Především se mu umožňuje vycházet vstříc vnímateli, ať již jde o fotografii nebo gramofonovou desku. Katedrála opouští své místo, aby našla umístění v pracovně milovníka umění; sborové dílo, provedené v sále či pod otevřeným nebem, lze poslouchat v pokoji.“
Je důležité tedy vnímat závislost originálu a kopie: Bez originálu by samozřejmě neexistovaly kopie, ale bez kopií by také stěží měl originál své místo v povědomí širší veřejnosti. I díky množství kopií je Mona Lisa nejslavnějším obrazem v dějinách umění, který znají naprosto všichni.
Moholy-Nagy Lazslo, Fotogramm, László Moholy-Nagy and Lucia Moholy, c. 1922-26 © Victoria and Albert Museum, London.
Andy Warhol posunul vnímání mechanické reprodukce ještě o něco dál a začal vytvářet díla z již existujících reprodukcí. Umělecké dílo není pojímáno ve vztahu k realitě, ale ve vztahu k samotnému procesu reprodukovatelnosti. Warholovy filmy a obrazy zahrnují ne-lidskou, neživou pasivitu mechanické reprodukce, která je patrná z Warholovy pověsti, že při natáčení filmu nechává kameru jen tak bez dozoru nahrávat.
V souvislosti se také objevuje otázka autorství: Jak důležitá je dnes role jediného autora*ky? Kdo je původním autorem*kou díla? Fotograf*ka reprodukce/autor*ka kopie nebo tvůrce*kyně původního díla?
