Memory of Touch: Kapitola I
Sbírka Kunsthalle Praha v dialogu
19/6 2026—8/10 2026
Galerie 3
Memory of Touch, výstava rozvíjející se ve dvou kapitolách, uvádí první rozsáhlejší představení umělecké sbírky Kunsthalle Praha. Místo aby sbírku chápala jako pevně daný a uzavřený celek, staví vedle sebe historická, poválečná a současná díla v dialogu s pozvanými českými umělci a umělkyněmi, jejichž myšlenky a postoje sbírku otevírají navenek a umožňují vznik nových rezonancí.
Memory of Touch se odehrává v době, která odměňuje kontrolu, jistotu, konflikt a dokonalé povrchy — v kulturní krajině, jež oslavuje efektivitu a viditelnost, zatímco skrývá to, co je nehlídané, nejisté a nedokonalé. Proti těmto imperativům výstava nabízí tichý protipól: obrací naši pozornost k křehkosti a zranitelnosti nikoli jako k nedostatkům, ale jako k projevům odolnosti. Být otevřený a zůstat propustný tváří v tvář riziku není slabost, je to uvědomělá forma přítomnosti a jednání. Z této citlivosti vstupujeme do sbírky nikoli jako do lineární chronologie, ale jako do konstelace momentů, dojmů a ozvěn.
Sbírka Kunsthalle Praha se zde neobjevuje jako komentář k dějinám, ale jako podprahový proud – tichý, vytrvalý a utvářející. Staví vedle sebe díla nikoli jako subjekty, ale jako atmosféry. Nikoli jako lekce, ale jako pulsy, které se ptají, co v nás minulost probouzí, jak v paměti přetrvává a jak nadále formuje přítomnost. Odtud se výstava obrací k pozvaným současným umělcům a umělkyním – generaci utvářené přechodem ne z jednoho stabilního světa do druhého, ale krajinou proměnlivých systémů, mizejících jistot a křehkých forem sounáležitosti. Ne k těm, kteří opakují formy minulosti, ale k těm, kteří zdědili jejich emocionální rejstříky: bdělost, zlom, a nezbytnost tichého setrvání.
Prolnutím sbírky a pozvaných umělců a umělkyň vznikají různé dialogy — mezi intimitou a odstupem, nepohodlím a potěšením, materiálním a efemérním. Tyto napětí ustanovují křehkost jako metodu, nikoli téma, zatímco výstava se strukturovaně rozvíjí ve dvou komplementárních kapitolách: první ji zkoumá jako formu odporu, druhá jako prožívanou podmínku a přítomnost. Společně vytvářejí jeden pohyb, který propojuje estetické, historické a afektivní ideje. Napříč generacemi umělci a umělkyně tříští formu, pracují s nestálými materiály a narušují koncepty, aby probudili postoj odrážející světy poznamenané zlomy — od avantgardních experimentů a poválečných děl formovaných cenzurou až po současné praxe reagující na ekologickou, sociální a emoční prekérnost. Tyto vrstevnaté dialogy staví do záměrné souvislosti široké spektrum médií, malbu, kresbu, instalaci, sochu, fotografii i video, a probouzejí minulost v naléhavostech přítomnosti. A tím potvrzují křehkost jako živý jazyk naší doby: jemný, a přesto odolný, nejistý, a přesto plodný.
Návštěvnictvu bude během výstavy k dispozici audioguide vzniklý ve spolupráci Kunsthalle Praha a platformy Cabinet of Wonders.
První kapitola staví do popředí křehkost ve všech jejích vizuálních, materiálních a formálních intenzitách. Zkoumá, jak umělci a umělkyně napříč generacemi tříští, uvolňují či destabilizují formu jako způsob, jak zrcadlit a promýšlet nestabilní svět. V tomto dialogu se objevují rané avantgardní experimenty, v nichž se geometrie drolí a forma se pohybuje na hraně kolapsu a znovuobjevování; pováleční umělci a umělkyně tvořící pod cenzurou a represí zakrývají křehkost skrze jemné zlomy, kódovaná gesta a tlumené disonance. A současní tvůrci a tvůrkyně aktivují roztříštěné narativy, nestálé materiály, štěpené identity a fragmentární těla, aby artikulovali naléhavosti přítomnosti, ekologické otřesy, sociální rozpad, digitální disonanci.
Namísto ilustrování historické linie vytváří přítomnost mladších umělců a umělkyň rezonanci: minulost není pouze citována, ale znovu uváděna do pohybu, její otřesy se přenášejí vpřed. Křehkost se objevuje jako živý jazyk. Rozlomené kubistické tělo, tichá poválečná kresba poznamenaná útlakem a současná instalace vystavěná z prekérních, hroutících se materiálů mohou stát vedle sebe — každá vibruje ve svém vlastním rejstříku. Tato první kapitola vytváří krajinu rozbitých struktur, kde se křehkost stává nikoli znamením slabosti, ale způsobem estetického myšlení: způsobem, jak přetvořit formu v její vlastní podobu odporu.
