Memory of Touch: Kapitola II

Memory of Touch: Kapitola II
Sbírka Kunsthalle Praha v dialogu

13/11 2026—12/4 2027
Galerie 3

Kurátor: Tevž Logar

Ve spolupráci s: Barbora Ropková (kurátorka sbírky Kunsthalle Praha)

Vystavující umělkyně a umělci ze sbírky Kunsthalle Praha: 

Julie Béna, Josef Bolf, Tacita Dean, Milena Dopitová, Ferenc Ficzek, Emil Filla, Robert Gabris, Milan Grygar, Klára Hosnedlová, Anna Hulačová, František Janoušek, Zhanna Kadyrova, Běla Kolářová, Stanislav Kolíbal, Julius Koller, Endre Nemes, Louise Nevelson, Roman Ondak, Otto Piene, Teodor Rotrekl, František Skála, Societe Realiste, Adriena Šimotová, Václav Špála, Toyen 

Přizvaní vystavující umělci a umělkyně: 

Kryštof Brůha, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Natálie Perkof, Barbora Zentková & Julia Gryboś 

Memory of Touch (Paměť dotyku), výstava rozvíjející se ve dvou kapitolách, uvádí první rozsáhlejší představení umělecké sbírky Kunsthalle Praha. Místo aby sbírku chápala jako pevně daný a uzavřený celek, staví vedle sebe historická, poválečná a současná díla v dialogu s pozvanými českými umělci a umělkyněmi, jejichž myšlenky a postoje sbírku otevírají navenek a umožňují vznik nových rezonancí.

Memory of Touch se odehrává v době, která odměňuje kontrolu, jistotu, konflikt a dokonalé povrchy — v kulturní krajině, jež oslavuje efektivitu a viditelnost, zatímco skrývá to, co je nehlídané, nejisté a nedokonalé. Proti těmto imperativům výstava nabízí tichý protipól: obrací naši pozornost k křehkosti a zranitelnosti nikoli jako k nedostatkům, ale jako k projevům odolnosti. Být otevřený a zůstat propustný tváří v tvář riziku není slabost, je to uvědomělá forma přítomnosti a jednání. Z této citlivosti vstupujeme do sbírky nikoli jako do lineární chronologie, ale jako do konstelace momentů, dojmů a ozvěn.

Sbírka Kunsthalle Praha se zde neobjevuje jako komentář k dějinám, ale jako podprahový proud – tichý, vytrvalý a utvářející. Staví vedle sebe díla nikoli jako subjekty, ale jako atmosféry. Nikoli jako lekce, ale jako pulsy, které se ptají, co v nás minulost probouzí, jak v paměti přetrvává a jak nadále formuje přítomnost. Odtud se výstava obrací k pozvaným současným umělcům a umělkyním – generaci utvářené přechodem ne z jednoho stabilního světa do druhého, ale krajinou proměnlivých systémů, mizejících jistot a křehkých forem sounáležitosti. Ne k těm, kteří opakují formy minulosti, ale k těm, kteří zdědili jejich emocionální rejstříky: bdělost, zlom, a nezbytnost tichého setrvání.

Prolnutím sbírky a pozvaných umělců a umělkyň vznikají různé dialogy — mezi intimitou a odstupem, nepohodlím a potěšením, materiálním a efemérním. Tyto napětí ustanovují křehkost jako metodu, nikoli téma, zatímco výstava se strukturovaně rozvíjí ve dvou komplementárních kapitolách: první ji zkoumá jako formu odporu, druhá jako prožívanou podmínku a přítomnost. Společně vytvářejí jeden pohyb, který propojuje estetické, historické a afektivní ideje. Napříč generacemi umělci a umělkyně tříští formu, pracují s nestálými materiály a narušují koncepty, aby probudili postoj odrážející světy poznamenané zlomy — od avantgardních experimentů a poválečných děl formovaných cenzurou až po současné praxe reagující na ekologickou, sociální a emoční prekérnost. Tyto vrstevnaté dialogy staví do záměrné souvislosti široké spektrum médií, malbu, kresbu, instalaci, sochu, fotografii i video, a probouzejí minulost v naléhavostech přítomnosti. A tím potvrzují křehkost jako živý jazyk naší doby: jemný, a přesto odolný, nejistý, a přesto plodný.

Návštěvnictvu bude během výstavy k dispozici audioguide vzniklý ve spolupráci Kunsthalle Praha a platformy Cabinet of Wonders.

KAPITOLA I

KAPITOLA II

Druhá kapitola osvětluje křehkost jako prožívanou a sociální podmínku — způsob přítomnosti utvářený vystavením, citlivostí a prostupností bytí ve světě. Zvažuje, jak umělci a umělkyně napříč různými obdobími činili něhu a zranitelnost viditelnou nikoli jako známky slabosti, ale jako vědomá gesta síly a sebeukotvení ve společnosti. Tento dialog propojuje raná avantgardní díla, v nichž se nejistota války a proces vzniku mladé republiky projevují skrze expresivní napětí a otevřené emocionální gesto; poválečná díla vzniklá během normalizace a dohledu, kde se křehkost objevuje v tichu, pauzách a samotném faktu existence, ale rovněž v aktech tiché odolnosti a současné praxe, které přijímají emocionální transparentnost, nedokončené formy a odhalená gesta, aby pojmenovaly smutek, péči, prekérní těla, intimitu a vytrvalost v dnešní rozštěpené společenské krajině.

Přítomnost mladších umělců a umělkyň osvětluje křehkost jako současnou formu odporu, uskutečňovanou skrze efemérnost, nejednoznačnost a odmítnutí spektáklu. Jejich tvorba rezonuje s dřívějšími generacemi nikoli skrze citaci, ale skrze udržování étosu otevřenosti tváří v tvář společenskému tlaku.

Intimnější a kontemplativnější tón této kapitoly se rozvíjí jako sled setkání, tichých, zranitelných, někdy syrových, v nichž se křehkost stává nejen estetickou strategií, ale prožívaným, vtěleným a sociálně zapsaným způsobem bytí.

PARTNEŘI VÝSTAVY