TransformArt: Podoby umění mezi filmem a video artem

Za symbolický počátek videoartu lze považovat podzim roku 1965, kdy si původem korejský umělec Nam June Paik koupil v New Yorku svoji první Sony Portapak kameru. Ještě téhož dne uspořádal Paik pro své přátele v Café Au Go-Go v Greenwich Village promítání svého dvaceti minutového videozáznamu pořízeného v předchozích hodinách. Paikovo prvenství bývá někdy zpochybňováno a je pravdou, že o rané okamžiky videoartu se zasloužili i jiní umělci*kyně jako například Andy Warhol, Les Levine, Ira Schneider a další. Technologie videa se však bezesporu stala součástí vizuálního umění již od svého uvedení na trh v průběhu 60. let 20. století.

Friedrich Rosenstiel, Nam June Paik sitting in TV Chair, 1976.

Mezi první osobnosti experimentující s videem patřila také umělkyně a filmařka Joan Jonas, která už na počátku 70. let 20. století propojila médium videa a performance. Například během projektu Organic Honey’s Visual Telepathy z roku 1972 na sebe Jonas vzala úlohu Organic Honey, částečně skutečné a částečně mýtické ženy, která zkoumá možnosti ženské erotiky a fantazie. Během natírání svého těla medem sledovala sama sebe prostřednictvím monitoru zapojeného ke snímající kameře. Později v témže roce začala vytvářet jednokanálová videa jako například dnes již ikonické dílo Vertical Roll, ve kterém prozkoumávala formální a technologické možnosti videa. Pracovala zde s efektem „vertikálního rolování“ postupně se odvíjejícího filmového pásu. Rytmus obrazů je ve videu doprovázen zvukem bouchání stříbrné lžičky o povrch, který produkovala autorka. Ve svých pracích často odkazovala na ideové i technologické principy filmové technologie.

Joan Jonas: video Vertical Roll (1972), 

Tvorba brněnského rodáka a průkopníka videoartu Woodyho (Bohuslava) Vasulky se povětšinou odvíjela v těsné spolupráci s jeho ženou Steinou. Původně violistka a muzikoložka Steina Vasulka přijela do Prahy z Irska, aby zde studovala na konzervatoři. V roce 1964 spolu emigrovali do USA. Dohromady s dalšími umělci založili Vasulkovi v roce 1971 v New Yorku proslulé umělecké centrum The Kitchen. Pro přístup Vasulkových je charakteristické zaujetí materiální podstatou elektronické technologie, které je nezřídka přivedlo k dekonstrukci média videa. Dospěli tímto způsobem až k odpoutání obrazu videa od pravoúhlého ohraničení snímku typického pro film. Vytvořili si tak specifický obrazový jazyk, který se projevuje například také ve videu Umění paměti (Art of Memory) z roku 1987. V tomto díle Vasulka konfrontuje katastrofické události nedávné historie pomocí elektronicky upravených filmových obrazů odehrávajících se na pozadí jakési bezčasé krajiny. Vysílání tohoto videoopusu v roce 1990 Československou televizí znamenalo důležitý impuls pro zdejší elektronické umění.

Woody Vasulka: Art of Memory (1987)

V tehdejším československém prostředí se počátek užití videa v umělecké praxi časově posunul oproti západnímu světu řádově o dvě dekády až do 80. let 20. století z důvodů politické a socioekonomické situace v zemi. Nesynchronizovaný vývoj českého videoartu s mezinárodním byl důsledkem velmi omezené dostupnosti technologie videa u nás, ale také omezeným přístupem informací ze zahraničí v době normalizace. Od roku 1982 realizoval své první pokusy s videoartem malíř a ilustrátor Radek Pilař, který do té doby pracoval v rámci své umělecké tvorby s 16mm filmem. Svá původně filmová díla začal převádět na videa a dále s nimi experimentoval. Tvůrce seriálu pro děti o loupežníku Rumcajsovi (vytvořeném na základě literární předlohy Václava Čtvrtka) čerpal také ve své experimentální tvorbě z archetypu rajského světa dětství. Video z roku 1991 s názvem Flare Up je postaveno na principu koláže obrazů vrstvených přes sebe a hudebních skladeb Johanna Sebastiana Bacha, Milana Kymličky, Ireny a Vojtěcha Havlových. K dětskému světu v tomto díle odkazuje motiv panenky, hraček na pískovišti či kaleidoskopicky uspořádaného obrazce.

Reference

Prozkoumejte naše vzdělávací programy