TransformArt: Pavel Büchler
Odolnost umění v kontextu tvorby Pavla Büchlera
Odolnost tradičně chápaného pojmu a významu umění v minulosti zásadně narušilo především konceptuální umění v 60. a 70. letech 20. století. V roce 1967 uveřejnil americký minimalista Sol Le Witt pozoruhodnou úvahu nazvanou Věty o konceptuálním umění. Zde mimo jiné píše: „Myšlenka, i když nebyla převedena do podoby obrazu, je sama uměleckým dílem. Myšlenkový proces umělce bývá často zajímavější než výsledná realizace.“ K podobnému závěru dospěl v téže době také další americký umělec Joseph Kosuth ve své teoretické studii Umění po filosofii, ve které formuloval nejvýznamnější teoretická východiska právě se rodícího konceptuálního umění. Kosuth se v teorii a prostřednictvím své umělecké tvorby i v praxi pokusil „očistit“ umění od „hmotné zátěže“ a soustředit se především na myšlenku, ze které dílo vyrůstá.
Pavel Büchler studoval typografii a ve své umělecké tvorbě se věnuje (post)konceptuálnímu umění, land-artu či autorské knize. Blízkost jeho myšlení ke konceptuálnímu umění odhaluje v některých svých dílech, jako například v akvarelovém nápise z roku 2009 nazvaném Podle Josepha Kosutha, podle Douglase Hueblera, podle Lawrence Weinera… Artforum , roč. 36, č. 3, 1997, s. 16 nebo v díle Palindrom No. 21 (Podle Sol Lewitta) z téhož roku. Sám k tomu v rozhovoru s Vítem Havránkem řekl: „Nemohu ale popírat, že tvorba těch, které dnes historie a uměnověda řadí mezi konceptualisty byla vždy blízká mému způsobu myšlení. Lákala mě na nich, a dosud stále láká, výzva jejich estetické lhostejnosti i ekonomie skromných prostředků, kterými je zjevně možno dosáhnout skutečného poetického účinku.“
K původnímu zaměření jeho studií na UMPRUM na typografii odkazuje jeho práce Still Life with Dust (Zátiší s prachem), která také má konceptuální základ. Vznikla v roce 2007, kdy se Pavel Büchler vrátil na UMPRUM v rámci natáčení dokumentu o jeho životě a práci. V knihtiskové dílně zde objevil písmovky pokryté souvislou vrstvou prachu pravděpodobně nashromážděnou po desetiletích nečinnosti. Otiskem těchto liter tak symbolicky i prakticky přenesl kus historie uchované v částečkách prachu na list hladkého papíru s jediným nápisem „stilllife“.

Zkoumání odolnosti konceptu nebo pojmu umění v Büchlerově práci rezonuje také prostřednictvím narušování ustálených představ o tom, co lze považovat za umění. Sám ostatně v rozhovoru z roku 2014 s Nickem Thurstonem popsal jako hlavní princip své tvůrčí práce “realizaci ničeho”, kdy si všímá mimo jiné malých opomíjených věcí, které většinou zůstávají stranou naší pozornosti.
Ready-made / found object zásadním způsobem naboural ustálené představy o obsahu pojmu umění. Využitím principu ready-mades, nebo-li nalezených předmětů, se již hotový předmět často každodenní spotřeby stává uměním. První ready-made s názvem Kolo bicyklu vytvořil v roce 1913 francouzský umělec a zásadní osobnost pro vývoj umění Marcel Duchamp tím, že připevnil obyčejné kolo bicyklu na stoličku. Ostatně Marcel Duchamp byl jedním z prvních umělců, kteří již na počátku 20. století testovali odolnost tradičně chápaného pojmu umění a svými myšlenkovými postupy předznamenal konceptualizaci umění v druhé polovině téhož století.
Büchler často ve své tvorbě využívá již nalezených objektů, situaci ale vnímá z opačné perspektivy, než je běžné. Tedy nikoli umělec nalézá objekt, který se posléze stane uměleckých předmětem, ale objekt sám přichází k umělci tím, že ho osloví a inspiruje k vytvoření uměleckého díla. Takovým předmětem se pro Büchlera může stát tuba seschlé barvy (Bengal Rose, 2006), tiskařské litery, na které desítky let sedal prach (Stilllife with Dust, 2017) nebo jako v díle Il Castello (2007) zbytek obyčejné tužky, který v autorově domě odhodil řemeslník, ke které o pět let později autor přidal ořezanou žlutou tužku. Tyto dvě tužky spolu nejen vytváří slovo „il castello“ (v italštině vyjadřující zámek), ale také siluetu připomínající stavbu s věžičkou. Jedná se o jeden z odkazů k dílu Franze Kafky, které se pro Büchlera opakovaně stává inspirací.

Kritický postoj k tradičnímu pojetí uměleckého díla a jeho prezentaci v galerijním prostoru se objevuje v akčním umění, performance i land artu. Často se zmíněné formy mezi sebou prolínají podobně jako v performance Pavla Büchlera s názvem Pro nepřítomné, kterou provedl poslední den roku 1976. Akce spočívala v tom, že na zamrzlé řece Bečvě v Hranicích na Moravě vyhloubil v ledu rýhu ve tvaru kruhu, do které nalil benzín a poté, co si stoupl doprostřed kruhu, jej zapálil. Akci zachytil na barevnou fotografii a později takto charakterizoval: “Domníval jsem se tehdy, že led pod mýma nohama možná roztaje, fyzika nebyla moje silná stránka, a vedle díry v ledu po mně zbyde jen fotoaparát na stativu s exponovaným filmem. To se naštěstí nepovedlo. Z retrospektivního hlediska mi připadá, že poté, co jsem (…) ‘zmizel z Československa’, se mi alespoň podařilo uniknout ze ‘začarovaného kruhu’ nerozhodnosti a váhání. Emigrace tehdy nevypadala jako něco, co bych mohl vzít zpět.” Posledním počinem realizovaným den před emigrací z tehdejšího Československa v neděli 1. února 1981 byla akce s názvem Zůstalo, kdy Büchler přibil veškerou svoji dosavadní osobní korespondenci vedle oznámení o připravovaném odstřelu škodné zvěře na kmeny stromů v lesíku na okraji Prahy.

Reference
-
Rozhovor s umělcem Pavlem Büchlerem na ČRo Vltava
-
Rozhovor s umělcem Pavlem Büchlerem na v časopise Art & Antiques
-
Portrét Pavla Büchlera (pořad Orbis Artis, ČT Art, 2017)
- Ondřej Chrobák (ed.): Pavel Büchler - Známky života / Signs of Life. Moravská galerie v Brně a Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, 2023
- Pavlína Morganová: Akční umění. Nakladatelství J. Vacl, 2010
- Alexander Alberro; Blake Stimson (eds.): Conceptual Art: A Critical Anthology. The MIT Press, 1999