Kunsthalle v nové výstavě odhaluje fenomén světové bohémy

• Bohemia propojuje díla děvětatřiceti umělců a umělkyň, mezi nimiž figurují rozmanité osobnosti jako Alice Neel, Wolfgang Tillmans, Nan Goldin, Libuše Jarcovjáková, Bijan Saffari, Martin Wong, Stan Douglas, David Wojnarowicz, Roy Arden a řada dalších. Někteří z nich se na společné výstavě objevují vůbec poprvé. Pro většinu platí, že jejich díla byla v České republice dosud k vidění velmi zřídka.

• Výstava pokrývá období od padesátých let minulého století až do počátku nultých let tohoto milénia a zahrnuje různá média, převážně fotografii, video a malbu. Kaleidoskopický zážitek končí na přelomu století, kdy bohéma – ač stále celosvětový fenomén – začíná ztrácet na obrátkách z důvodu prudkých společenských změn.

Už od svého zrodu v polovině 19. století v Paříži byla myšlenka bohémství vlivnou složkou umělecké identity. Výraz bohemia krom regionu (Čechy v latině) přesně pojmenoval i kulturní hnutí a životní styl, jehož hodnoty vždy vycházely z vyznávání absolutní svobody, oddanosti umělecké tvorbě a ochoty přijmout za tuto volbu leckdy i zdrcující chudobu.

„K neodmyslitelným charakteristikám bohémy patří, že se utvářela v reakci na buržoazní společnost. Nejprve se musí etablovat střední třída, teprve potom lze zavrhnout její hodnoty. A přestože umělci i dříve mívali pověst těch, kdo žijí mimo společenské normy, až v Paříži poloviny 19. století se tento způsob života plně ustavil a romantizoval,“ vysvětluje kurátor Russell Ferguson. Po více než století zůstala Paříž světovým centrem bohémského života.

Svět a kultura bohémství

Výstava přináší nové pohledy na bohému druhé poloviny 20. století na několika místech celého světa, včetně Paříže, New Yorku, Londýna, San Francisca, Vancouveru, Teheránu, Záhřebu, Prahy nebo Pekingu. Krom chronologického exkurzu do legendárních bohémských scén se věnuje i rozdílům a návaznostem, jimiž se různé projevy tohoto hnutí vyznačují. Výstava zve návštěvníky a návštěvnice na cestu do samých center bohémů, mezi komunity lidí, kteří se rozhodli žít mimo mainstreamové hodnoty a vytvářet vlastní umělecké subkultury. Každý díl expozice vykresluje jednu dekádu druhé poloviny 20. století a klíčovou metropoli, která reprezentovala jedinečný aspekt mezinárodní bohémské kultury.

„Odkaz pařížské bohémy, který od svého vzniku pokračoval až do čtyřicátých let 20. století přes impresionismus, kubismus, dadaismus a surrealismus, je dobře zdokumentován a byl předmětem nespočtu výstav a publikací. Nejnovější projekt Kunsthalle Praha se zabývá projevy bohémy po druhé světové válce, a to nejen v Evropě, ale i na ostatních světadílech,“ doplňuje Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle Praha. 

© Filip Kopecký

Výstavu otevírají díla zachycující poválečnou Paříž plnou neutichajících kaváren a barů, mimo jiné fotografie z cyklu Eda van der Elskena pod jménem Milostný příběh v Saint-Germain-des-Prés (1950–1954). Pozici Paříže následně převzal její zaoceánský rival New York a vystřídal ji v roli světového hlavního města bohémy. Stěžejní díla této éry zahrnují i krátký film Roberta Franka a Alfreda Leslieho Pull My Daisy (1959) nebo portréty radikální malířky Alice Neel. Výstava dále pokračuje zachycením „swingujícího Londýna“ šedesátých let, kde bohéma s nadšením přijala i módu a celebrity – díla této doby reprezentují například Richard Hamilton a Ken Russell.

Se sílícím hnutím hippies se srdce bohémy během šedesátých let přesunulo do psychedelického San Francisca. Příchozí si mohou prohlédnout výjevy z proslulé čtvrti Haight-Ashbury na fotografiích Williama Gedneyho či snímky Billa Owense z festivalu v Altamontu. Poté se bohémská scéna vrátila do New Yorku, metropole snoubící se s nebezpečím a špínou, o níž se v sedmdesátých letech leckdo domníval, že se ocitá na pokraji nevratného úpadku. Výstižně ji ilustruje dílo Nan Goldin ve slide show pojmenované Balada o sexuální závislosti (1979) a instalace Nevilla D’Almeidy a Hélia Oiticicy CC5 Hendrixwar/Cosmococa Programa-in-Progress (1973).

Praha let osmdesátých

Od sedmdesátých let se již bohéma nekoncentrovala pouze v jedné metropoli a v různých podobách začíná bujet v Teheránu (s elegantními kresbami perem a akvarelem od Bijana Saffariho), Vancouveru (s fotografiemi Roye Ardena), Záhřebu (s performancemi a fotkami Tomislava Gotovace) nebo v Praze.

Českou bohému reprezentují snímky Libuše Jarcovjákové, průkopnice fotografického dokumentu ostrakizované LGBT scény v normalizačním Československu osmdesátých let. Závěr výstavy zachycuje melancholii přelomu století díly Gabriela Orozca z Mexika či Wolfganga Tillmanse z Londýna, která stále evokují hédonismus a bary Paříže 19. století, kde příběh bohémy začal.

Díky mezinárodním výpůjčkám z muzeí jako jsou Bronx Museum of the Arts, Art Institute of Chicago, Museum of Fine Arts v Houstonu, Jewish Museum v New Yorku, sbírky M+ Sigg Collection, Walker Art Center a J. Paul Getty Museum i ze soukromých sbírek a galerií jako jsou Marian Goodman Gallery, David Zwirner a Pace Gallery, zahrnuje výstava celkem sedmasedmdesát uměleckých děl.

Projekt doprovází stejnojmenná, bohatě ilustrovaná kniha Russella Fergusona, která v mezinárodní distribuci vychází ve spolupráci s Hatje Cantz. V kapitolách s názvy jako Opíjet se bez oddechu, Pop nebo trop a Broadway vypadala tak středověce autor hlouběji prozkoumává nonkonformní umělecký životní styl, který nepřestává fascinovat.

© Jan Malý

© Vojtěch Veškrna