FOTOGRAFIE BĚLY KOLÁŘOVÉ

Umělkyně a fotografka Běla Kolářová se zabývala příběhy obyčejných věcí, které využívala ve svých experimentálních postupech a osobitém pohledu na svět každodennosti. Její tvorba je spojována s rozvojem uměleckých směrů jako neokonstruktivismus a minimalismus. Dlouho přehlíženým a nepochopeným zůstával její ojedinělý přístup k fotografii, přestože představuje jeden z nejoriginálnějších příspěvků její tvorby.

Běla Kolářová (rozená Helclová) se narodila v Terezíně v roce 1923. Už v mládí ráda malovala, fotografovala a zajímala se o výtvarné umění a literaturu. Po absolvování studia na obchodní škole na počátku čtyřicátých let a práci pro obchodní a tiskařské družstvo Mladé proudy, odešla pracovat do Baťových závodů ve Zlíně. Zde se v roce 1944 setkala s Jiřím Kolářem. Její první samostatná výstava v roce 1966 šokovala i progresivní část tehdejší československé umělecké scény. Veřejného uznání a mezinárodního zájmu se dočkala až po smrti svého manžela.

První cyklus fotografií Dětské hry začala Kolářová vytvářet v roce 1956. Soubor černobílých dokumentárních fotografií zachycuje většinou děti a mládež na pražských periferiích. Viditelná záliba v městské krajině a zejména v okrajových čtvrtích, prostředí továren, konečných stanic a nejrůznějších ohrad se zde prolíná s tematikou jedné z nejvýraznějších skupin českého po/válečného umění Skupinou 42 - sdružení umělců, teoretiků a literátů, mezi které patřil i Jiří Kolář nebo fotograf Miroslav Hák, jehož poetikou je raná tvorba Kolářové také ovlivněna. Příklon k surrealistické estetice je také patrný například na fotografii Na domě z roku 1959, která zachycuje neobvyklý detail ve zdi. Zde se nabízí srovnání s fotografiemi zdí a budov zástupkyně české surrealistické fotografie Emily Medkové.

Záhy však Kolářová opouští tradiční způsob vytváření snímků pomocí fotoaparátu a začíná experimentovat s fotografováním bez kamery. Dle vlastních slov ji zaujal přístup amerického umělce Man Raye, který již od počátku dvacátých let začal vytvářet své rayogramy bez použití fotoaparátu. Na rozdíl on Man Raye, který postupoval kontaktní cestou a otiskoval předměty přímo na citlivý papír, však Běla Kolářová vytvářela své snímky pomocí umělého negativu, který vložila do zvětšovacího přístroje a poté promítla na fotografický papír. Na umělý negativ přitom kladla nejrůznější předměty včetně slupek od brambor či cibule, zápalky, šupiny z kapra, pecky z ovoce a podobně. Kromě parafínu používala na negativ i jiné materiály: laky, lepidla, tuše i olej. Později začala využívat také rotační pohyb (röntgenogramy) a aranžované fotografie či derealizace, které předznamenávají přechod k lepeným kolážím a asamblážím.

V cyklu fotografií Abeceda věcí z roku 1964 se opět chopila běžných věcí, které skládala do tvarů písmen. Sestavené věci pak zachycovala prostřednictvím fotografie. Šrouby, kleště, kovové háčky a kroužky připomínají typogramy, předmětné básně a experimentální přístupy lettrismu. Dále využívala pro tyto hříčky zátky od piva a limonád, vaječné či ořechové skořápky, klíče, pružiny anebo vlasy. Posléze se od aranžovaných fotografií dostala až k asamblážím. „Fotoaparát mě omezoval, znovu mi nestačil. Vteřinový záběr nemůže vyprávět o tom, jak se předměty mění, svítí a hasnou podle světla, jak ožívají vlastními stíny. Tak jsem přestala fotografovat a začala jsem lepit,“ popsala proměnu svého postupu autorka. Nejznámější jsou zřejmě její kompozice z vlásenek či patentů uspořádaných do geometrických útvarů.

Doporučená literatura a další zdroje:

Josef Hlaváček: Běla Kolářová. Arbor vitae, Egon Schiele Art Centrum 2003.

Marie Klimešová: Experiment, řád, důvěrnost: ženské rastry Běly Kolářové, in: Ondřej Zatloukal (ed.), Experiment, řád, důvěrnost: Ženské rastry Běly Kolářové, Olomouc 2006.

Jiří Valoch: Běla Kolářová. Praha 2006.

Běla Kolářová: Photographies 1956-1964. Alfortville 1989.

Eliška Skálová: Genderové kontexty tvorby Běly Kolářové. Acta Universitatis Carolinae, 2023

Marianna Placáková: Státní socialismus a umělkyně: případ Běla Kolářová. Artalk, 2019

Dokumentární film o Běle Kolářové (Česká televize, režie Petr Skala, 2007)

Podcast Osudové ženy: Běla Kolářová (Český rozhlas Dvojka, 2024)