Aliona Solomadina: Lehkost

Aliona Solomadina se ve své tvorbě pohybuje na pomezí typografie a konceptuálního umění. Jedním z jejích klíčových zdrojů inspirace je architektura. V rodném Kyjevě rozvíjí projekt the City of Forms (Město forem), který jí umožňuje zkoumat tamější architekturu a urbanismus nejrůznějšími způsoby, navíc vždy za využití Google Maps. Pečlivě si vše prohlíží, pozoruje, své okolí na sebe nechává působit. Tvary zachycené tímto způsobem následně interpretuje a přeměňuje na písmena a znaky.

“Mé grafické dílo pro fasádu budovy Kunsthalle Praha vychází z městského značení. Obsahuje všechny jeho důležité prvky, ať už je to světlo, barva nebo sdělení. Tři základní barvy, tedy červená, zelená a žlutá, přímo odkazují na pražské metro. Samotné sdělení mě napadlo v důsledku hledání nových typografických forem během prozkoumávání města. Ráda bych, aby má umělecká intervence do veřejného prostoru vybízela k hlubšímu vnímání města, jeho cest, významů, rytmů a pohybů,”

přibližuje své aktuální dílo Solomadina, která se v roce 2019 v Praze zúčastnila rezidenčního programu organizovaného Ukrajinským institutem s podporou Kunsthalle Praha.

Přestože se umělkyně původně chtěla zaměřit na významné pražské památky v gotickém, secesním a neoklasicistním stylu, nakonec ji nejvíce oslovila brutalistní architektura – zejména budova bývalého Federálního shromáždění architekta Karla Pragera, mj. tvůrce Nové scény Národního divadla. Na Pragerově stavbě ji zaujalo především elegantní souznění „drsných” materiálů se zdánlivou křehkostí struktury – na takovém základě ostatně v Praze vytvořila celou vlastní abecedu.

Ona „lehkost“ zároveň odkazuje na ikonický román Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí (1984), jehož děj je zasazen také do okupovaného Československa. Právě během četby tohoto románu, dávno před tím, než město sama vůbec navštívila, si Solomadina začala utvářet první vlastní představy o Praze. Název knihy pak sama přirovnává k určitému druhu fasády, kterou se inspirovala i ve vlastní práci: 

„Nápad na Lehkost vzešel ze dvou různých 'fasád': z architektonické struktury a z názvu Kunderovy knihy, který může být vnímán jako jakási fasáda textu.“

Rozporuplný název Nesnesitelná lehkost bytí v sobě skrývá hluboké zamyšlení se nad smyslem života. Kundera v románu analyzuje antagonismus mezi tíhou a lehkostí z politického, morálního a emocionálního hlediska. Tíha ztělesňuje věčný návrat věcí, statické nahlížení světa, zatímco lehkost je vnímána jako pohled pokrokový a dynamický. Autorova ústřední otázka tak zní: „Co si tedy máme zvolit? Tíhu nebo lehkost?“

Ve světě, jemuž panuje tíha, nás Aliona Solomadina jasně vybízí k lehkosti bytí. Světelné dílo budete mít možnost vidět na fasádě bývalé Zengerovy trafostanice (Pod Bruskou 132/2, Praha 1) do června 2020.

Kurátorka: Christelle Havranek
Produkce a doprovodný program: Kristýna Kottová

Autory fotografií jsou Filip Kopecký a Lukáš Masner


ALIONA SOLOMADINA

Aliona Solomadina je nezávislá grafická designérka a badatelka žijící v Kyjevě. Zabývá se designem knih, tvorbou vizuálních identit a paralelně se věnuje kurátorství designu. Během své profesionální kariéry spolupracovala s celou řadou značek, firem a kulturních institucí, mimo jiné s centry pro současné umění v Kyjevě PinchukArtCentre a Mystetskyi Arsenal. Byla hlavní designérkou ukrajinského stánku jak na Frankfurtském knižním veletrhu v letech 2015 a 2016, tak na Berlínském filmovém festivalu v roce 2017. V minulosti se věnovala projektům ve spolupráci s ukrajinskou Britskou radou, vídeňským Institutem humanitních věd, Národním kulturním a muzejním komplexem a mnoha dalšími.

Je členkou designérského výzkumného tria U,N,A collective („A“ v jeho názvu znamená Aliona).


FACADE PROJECT

Kunsthalle Praha představuje sérii místně specifických projektů, které budou dočasně vystaveny na její fasádě, jediné části budovy, která je přístupná veřejnosti během rekonstrukce.

Program s názvem Facade Project postupně uvede nova díla vztahující se svým obsahem k historii budovy. V původních plánech se totiž na fasádě transformační stanice počítalo s umístěním série světelně kinetických soch avantgardního sochaře Zdeňka Pešánka. Série nazvaná Sto let elektřiny se však na fasádě bohužel nikdy neobjevila.

Facade Project je poctou vizím Zdeňka Pešánka a funguje jako experimentální platforma umožňující umělcům vytvořit intermediální instalace na pomezí umění, vědy a technologií. Každý krok v procesu transformace budovy je doprovázen specifickým uměleckým dílem, které komunikuje s architekturou Zengerovy transformační stanice a jejím blízkým okolím. Všechny umělecké intervence vychází z předchozího zkoumání mnoha kontextuálních úrovní – geografických, politických, sociálních – místa situovaného v samém srdci Prahy.

Facade Project nejenže vzbuzuje zvědavost kolemjdoucích, ale zároveň funguje jako laboratoř, naznačující podobu programu Kunsthalle Praha po jejím otevření v roce 2021.