HMATATELNÁ IDENTITA MATERIÁLU
Rukodělnost je součástí umělecké tvorby již od počátku dějin umění. Kulturní antropolog Claude Lévi-Strauss spojuje rukodělnost při výrobě předmětů sloužících k rituálním účelům s mytickým myšlením. Příklony k ruční práci a zpracování přírodních materiálů v moderním a současném umění v západních zemích lze také vnímat jako způsob vymezení se vůči racionálnímu uvažování a konceptuálním přístupům v umění.
Využití tradičních technik a dostupných materiálů bylo v nedávné historii spojováno zejména se vzestupem italského hnutí Arte Povera na konci 60. let 20. století. Navazujíc na antimodernistický odkaz umění Giorga de Chirika, snažili se stoupenci hnutí Arte Povera navrátit umělecké tvorbě dimenzi mýtického, divadelního a tělesného především v opozici k racionalitě minimalismu.
Michelangelo Pistoletto: Venuše z hadrů, 1967-1974
Artist Talk: Hans Ulrich Obrist s Michelangelem Pistolettem na Art Basel, 2010
Jedinou ženskou stoupenkyní hnutí Arte Povera byla umělkyně a sochařka Marisa Merz, která dlouho stála poněkud ve stínu svého slavnějšího manžela Maria Merze. Při vytváření svých důmyslných soch, obrazů a instalaci často využívala domácích předmětů a tradičních řemeslných technik. Výsledkem byly pozoruhodné předměty nejčastěji z hlíny, měděného drátu, kovu či látky.
Marisa Merz: Bea, 1968
Marisa Merz: Bez názvu (Living Sculpture), 1966
Marisa Merz s objektem Living Sculpture v roce 1966
Na současné české umělecké scéně se v posledních letech začíná prosazovat příklon k materiálům a jejich ručnímu zpracování. Vedle Lucie Králík Rosické nebo Elišky Konečné je jednou z výrazných umělkyň pracujících s tradičními technikami a původními řemeslnými postupy například Karíma al-Mukhtarová. Mezi hlavní témata těchto umělkyň patří procesy sebeuvědomování a otázky vlastní identity.
Karíma Al-Mukhtarová: Ze série Inner Feeling, 2023.
Eliška Konečná: Shallow wakefulness, 2023
Ukázka z tvorby Lucie Králík Rosické
