Modré Srdce nad Kunsthalle Praha
18. prosince 2021

V sobotu 18. prosince 2021 v 17:00 se nad Kunsthalle Praha rozsvítí modré Srdce – světelná instalace českého výtvarníka Jiřího Davida. Stane se tak přesně v den desátého výročí úmrtí bývalého prezidenta, dramatika a esejisty Václava Havla.

Kunsthalle Praha tímto počinem uzavírá experimentální platformu názvem Facade Project, která umožňovala umělkyním a umělcům vytvářet instalace spjaté s čelní fasádou Kunsthalle Praha, bývalé Zengerovy trafostanice.

Tvůrce Jiří David, který ambivalentní symbol srdce ve své tvorbě využíval aktivně již v 80. letech, svým tzv. třetím Srdcem navazuje na své dvě předešlé světelné instalace – konkrétně na druhé Srdce prezentované na budově Evropského parlamentu v roce 2012 a především pak na první, červeně pulzující Srdce nad Hradem, které bylo v roce 2002 instalováno na jižní věži kláštera svatého Jiří v hradním areálu. Světelná instalace ve tvaru srdce je složena z LED neonových pásů nesených na hliníkové konstrukci.

„Třetí Srdce se díky své blankytně modravé záři stává jako by duchem či vydechnutím dvou předchozích instalací. V různých podobách a  formách jsem s tímto symbolem pracoval už někdy v 80. letech, jeho výprázděnost jsem se pak v roce 2002 pokusil dostat do zcela nových souvislostí, což se také podařilo. Ohlas okolo Srdce nad Hradem byl značný, a to jak negativní, tak pozitivní. Srdce nad Kunsthalle se nyní svým způsobem stane duchem Srdce nad Hradem, levituje jako plující améba s jemnou modravou září,“ říká umělec Jiří David ke vztahu mezi aktuálním Srdcem nad Kunsthalle a původním proslulým Srdcem nad Hradem, které společně s Václavem Havlem oficiálně rozsvítil dne 17. 11. 2002 z kavárny Slávie.

Sám Václav Havel miniaturní znamení srdce aktivně využíval jako ikonický doplněk vlastního podpisu na konci 80. let v době sametové revoluce, instalaci Davidova původního Srdce nad Hradem sám podpořil coby umělecký zásah do veřejného – a v tomto případě logicky již zpolitizovaného – prostoru. Téměř dvacetiletá existence Srdce Jiřího Davida prokázala, že objekt samotný je možné interpretovat mnoha způsoby. Vnímat ho lze jako naivní kýčovitý znak i jako humanistický duchovní symbol. Už jen zvolený materiál LED neonových pásů vyvolává protiklady – na jedné straně připomíná svět reklamy podporující konzumerismus, na straně druhé radikálnější formy umění, ať už konceptuální či aktivistické. 

Dle hlavní kurátorky Kunsthalle Praha, Christelle Havranek, ovšem symbol srdce přesně odpovídá osobnosti Václava Havla: „Domnívám se, že to byl velmi empatický člověk, což v politice nebývá moc zvykem. Pokud je dnes respektován po celém světě, je to právě díky této vlastnosti, která se projevovala napříč jeho dramatickým i filozofickým dílem. Empatie je ostatně lidská vlastnost, kterou v Kunsthalle Praha hodláme maximálně podporovat. Pokud i nadále budeme klást důraz na mezinárodní dialog a různorodost názorů, možná tím přispějeme k silnější empatii a toleranci v naší společnosti. Přesně to si přál i Václav Havel,“ shrnuje Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle Praha.   

Srdce nad Hradem i v podhradí: Dle výtvarného historika a teoretika Petra Vaňouse umělecký objekt Srdce nyní znovu vstupuje do kontextu současné Prahy, pouze v jiném čase a do jiné společensko-politické konstelace. „Přejme dílu, aby svou intervencí rozehrálo další významotvorné vrstvy svého potenciálu, včetně těch subverzivních, podvratných rysů, které zpochybňují zažité mechanismy interpretací, aby otevřely prostor pro další kladení otázek v rámci nikdy nekončícího dějového rámce místa, kterým je hlavní město ČR, pomyslné srdce Evropy,“ říká Vaňous k umělecké instalaci, jejíž původní „hradní variantu“ z roku 2002 označil sociolog a právní filozof Jiří Přibáň „za jeden z vrcholů vizuálního umění ve veřejném prostoru po roce 1989.“

Vyhlídková místa  pro pozorování Srdce Jiřího Davida na střeše Kunsthalle Praha:

Staré zámecké schody

Velká Fürstenberská zahrada 

Vyhlídka u Černé věže 

Vyhlídka Chotkovy sady 

Letohrádek královny Anny 

Petřínská rozhledna (do 20:00)


Fotografie v článku: Vojtěch Veškrna