Tahák k debatování
Teze: Udržitelnost není slučitelná s uměleckou tvorbou.
Jak rozumět pojmu udržitelnost?
Udržitelnost je koncept použitý poprvé v Brundtlandově zprávě z roku 1987 pro Organizaci spojených národů (OSN), kde odkazuje na odpovědnou spotřebu současných zdrojů, ale zajišťuje ty, které jsou nezbytné pro budoucnost.
Udržitelnost znamená chování, tvorbu nebo činnost, která nepoškozuje životní prostředí, respektuje sociální spravedlnost a umožňuje, aby i budoucí generace mohly naplňovat své potřeby stejně jako my.
Za klíčové prvky udržitelnosti je možné pokládat Ekologickou (environmentální) udržitelnost (Neškodíme přírodě, neplýtváme zdroji, snižujeme odpad), Sociální udržitelnost (chováme se férově vůči lidem – jak autorům, tak divákům), Ekonomická udržitelnost (nežijeme „na dluh“, naše činnost by měla být dlouhodobě udržitelná i z finančního hlediska).
V umělecké tvorbě se udržitelnost může týkat např. použitých materiálů (recyklované, ekologické, netoxické), způsobu produkce (nízká uhlíková stopa, spravedlivé pracovní podmínky), témat tvorby (kritika konzumu, ekologické nebo sociální otázky) či přístupu k tvorbě (např. sdílené umění, tvorba bez zbytečného plýtvání).
ICOM (Mezinárodní rada muzeí, International Council of Museums) chápe udržitelnost jako nedílnou součást poslání muzeí a kulturních institucí – nejen z ekologického hlediska, ale také z kulturního, sociálního a ekonomického.
„Muzea hrají klíčovou roli v přechodu k udržitelnější společnosti – nejen tím, co vystavují, ale i tím, jak fungují.“ (ICOM Resolutions, Kyoto 2019)
K výstavě Kristýna a Marek Milde: Volání Lesa
Tvorba umělecké dvojce Kristýny a Marka Mildeových zahrnuje sochařství, fotografii či instalace, jejichž tématem je antropocentrická krajina, vztah k přírodnímu světu, téma domova a jeho zkoumání v sociálních, ekonomických a ekologických kontextech. Ve svých uměleckých projektech staví do popředí skryté či přehlížené souvislosti mezi přírodou a kulturou.
Příklady umělecké tvorby
Současní umělci a umělkyně pracují ve svých uměleckých intervencích s přírodou nejrůznějšími způsoby, které mohou zahrnovat proces chování zvířat, pěstování rostlin či zkoumání komplexních přírodních procesů. K výraznějšímu setkávání umění a environmentálních zájmů dochází už v 60. a 70. letech minulého století, kdy někteří umělci a umělkyně, často z oblasti Land artu, chtěli upoutat širší společenskou pozornost k ekologickým problémům spojeným s průmyslovou společností a devastací krajiny.
Richard Long – A Line Made by Walking, Anglie, 1967
Umělec ušlapal linii v trávě – jednoduchý zásah do přírody, který zdokumentoval fotografii. Manifestoval neinvazivní umělecký projekt tzv. land art, založeném na pohybu, čase a tichém gestu. Dílo existuje jako koncept než jako objekt.
Robert Smithson – Spiral Jetty, Utah USA, 1970
Obří spirála z kamenů a hlíny zasazená do slaného jezera Great Salt Lake je ikonickým dílem Land artu, které je částečně pohlcováno a odhalováno vodou. V současnosti jsou projekty zpětně podrobovány kritice, především pro jejich nevratným zásahům do ekosystému.
Ana Mandieta – Silueta Series, Kuba a USA, 1973-1980
Mandieta ve svých performancích otiskoval tvar svého těla do země, písku, trávy, ledu, často se stopami krve. Spojovala tak tělo, krajinu a ženskou identitu a otevírala témata pomíjivosti a zranitelnosti přírody.
Zorka Ságlová – Rozhození králičích ocasů do krajiny, Československo, 1972
Ságlová rozhazovala ve své performance stovky králičích ocásků po poli, jako odkaz neviditelnosti násilí na domácích zvířatech.
Agnes Denes - Wheatfield - A Confrontation, New York, 1982
Umělecký a environmentální zásah, při němž umělkyně zasela a sklízela pole pšenice na skládce v Battery Parku na dolním Manhattanu, přímo před panoramatem New Yorku. Dílo konfrontovalo kontrasty mezi přírodou a urbanizací, bohatstvím a chudobou, rozvojem a udržitelností. Projekt se stal ikonickým symbolem ekologického uvědomění a politického komentáře v rámci konceptuálního umění.
Natalie Jeremijenko – Enviromental Health Clinic, New York, 2000
Jeremijenko založila kliniky, kde lidé přicházejí ne pro osobní léčbu, ale pro rady, jak zlepšit ekologické zdraví svého prostředí.
Kristina Buch – The Lovers, Dokumenta, Kassel, 2013
V instalaci The Lover umělkyně a bioložka Kristina Buch na vyvýšeném pódiu umístěném před Staatstheater Kassel na ploše deset krát deset metrů pěstovala tři tisíce rostlin, které měly vytvářet vhodné prostředí pro hmyz. V pronajatém bytě přitom chovala lokální odrůdy motýlů, kterými prostředí průběžně obydlovala. Osvobozování motýlů z domácího zajetí vnímá umělkyně jako každodenní proces lásky a oddanosti, který považuje za podstatný a krásný.
Olafur Elliason – Ice Watch, Londýn, 2014
Elliason nechal dovézt obrovské kusy ledovců z Grónska do veřejných prostor a nechal je tát před zraky lidí. Projekt byl vizuální symbolem klimatické změny a otevřel otázky ekologické stopy samotné instalace, která vznikla při dopravě ledu.
Pravidla debatování
Debata je formální diskuse dvou týmů, které obhajují nebo vyvracejí tezi „Udržitelnost není slučitelná s uměleckou tvorbou“. Jde o kultivovanou výměnu názorů, založenou na argumentech.
Rozdělení týmů a rolí:
Tým PRO (afirmace) – souhlasí s tezí a snaží se ji obhájit.
Tým PROTI (negace) – nesouhlasí s tezí a snaží se ji vyvrátit.
Každý tým má 3 debatéry, kteří mluví ve stanoveném pořadí.
Role a pořadí řečníků
| Řečník | Tým | Co dělá | Čas |
|---|---|---|---|
| 1. řečník | PRO | Představí tezi a hlavní argumenty týmu. | 6 minut |
| 1. řečník | PROTI | Reaguje, představí svůj nesouhlas a argumenty. | 6 minut |
| 2. řečník | PRO | Reaguje na PROTI, rozvíjí své argumenty. | 5 minut |
| 2. řečník | PROTI | Reaguje na PRO, rozvíjí své argumenty. | 5 minut |
| 3. řečník | PRO | Shrne silné stránky svého týmu, vyvrací PROTI. | 4 minuty |
| 3. řečník | PROTI | Shrne silné stránky svého týmu, vyvrací PRO. | 4 minuty |
