Lost in the Moment That Follows - rozšířené popisky

TĚLO

Constantin Brâncuși 
L’enfant endormi / Spící dítě
1906–1907 

bronz 
10 × 15 × 13 cm 

L'Enfant endormi patří do série děl, jejichž prostřednictvím Brâncuși od roku 1906 zkoumal motiv hlavy spícího dítěte, nejčastěji své kmotřenky Alice Poiany. V bronzovém odlitku Brâncuși zachycuje stopy a nedokonalosti řezbářství, od hlubokých rýh dláta na straně hlavy až po useknutou kudrnu na temeni, kontrastujících s vyhlazenými tvářemi a čelem. V tomto něžném a půvabném zobrazení spící dívky autor zkoumá materiální podstatu sochy, což ho později přivedlo k abstraktnějším stejnojmenným sochám hlav z mramoru či bronzu, jejichž námětem byly také hlavy. Brâncuși tuto sochu vytvořil v klíčovém momentu odklonuod akademického stylu směrem k abstrakci, kdy se vydal hledat to, čemu říkal „podstata věcí“. 

Andra Ursuța 
Jóga nepomáhá
2019 

olovnatý křišťál 
135 × 54 × 63 cm 

Andra Ursuţa čerpá inspiraci ze vzpomínek, nostalgie, dějin umění a populární kultury a posléze kombinuje tradiční sochařské postupy a nové technologie, aby přetvořila předměty a materiály denní potřeby v sugestivní umělecká díla. Jóga nepomáhá rozšiřuje autorčino zkoumání pokroucených antropomorfních, zoomorfních a zdánlivě mimozemských forem, ale slouží také jako připomínka, že bez ohledu na to, kolik technik a životních stylů používáme k tomu, abychom se cítili dobře, rozklad je součástí naší existence a naše těla jednou nevyhnutelně zmizí. Kromě toho se v díle odráží i Ursuţina dlouhodobá fascinace tělem, kterou přiznává i v jednom svém rozhovoru: „K tělu se vracím často, jelikož je to překážka, zranitelnost, rozklad, hanba. Tělo je tím, co nelze překonat.“ 

Ion Grigorescu 
Boxování
1977 

16mm černobílý film 
2:27 min. 

V Boxování předvádí Ion Grigorescu „boxování svého vlastního stínu“, bez diváků, v soukromí svého improvizovaného studia. Toto gesto netradičně rozvíjí otázku prolínání veřejného a soukromého, čímž naznačuje možný výklad díla. Na jedné straně jde o záznam bolestné zkušenosti, kdy se člověk obrací sám proti sobě a bojuje s vlastními démony (nebo s těmi, které mu vnucuje státní ideologie). Na straně druhé jsou tu pohyblivé obrazy, které pulzují energií, živostí a zuřivostí. Boxování představují jako způsob, jak prožívat radost ze života prostřednictvím fyzické námahy. Izolace se v tomto Grigorescově díle stává zdrojem utrpení i osobní síly.

PROSTOR

André Cadere
A 00103020
1975 

lakované dřevo 
28 × 2,5 cm 

Snahou konceptuálního umělce Andrého Cadere bylo vymanit umění z omezujících struktur muzeí, institucí a galerií. Nejznámější jsou jeho kulaté dřevěné tyče (Barres de bois rond, 1970–78), které nosil na ramenou do veřejných venkovních prostor a na vernisáže výstav, aby tím zpochybnil relativní vztah umění k jeho fyzickému a institucionálnímu prostředí. Tyče byly vizuálně nenápadné, zdobené pouze jednoduchými lineárními vzory v několika málo barvách. Fungovaly tak jako sochařská a performativní díla, která publiku nabízela mnoho rozličných způsobů interakce.

Skupina Sigma 
Ştefan Bertalan, Constantin Flondor, Doru Tulcan a jejich umělecká díla 

Sigma byla experimentální skupina, která působila v Temešváru v letech 1969 až 1980. Aktivními členy skupiny byli Ştefan Bertalan, Constantin Flondor a Doru Tulcan, k nimž se krátce přidali matematik Lucian Codreanu, Ion Gaita a Elisha Rusu. Skupina kladla důraz na kolektivní práci a interdisciplinární přístup, využívala různá média (papír, karton, dřevo, hliník, sklo, stiplex, syntetické materiály, fotografii, film), inspirací jí byl Bauhaus, konstruktivismus a nové trendy v umění a architektuře. V dynamice svého vývoje Sigma asimilovala konstruktivistické umělecké zkušenosti, které dříve shromáždili Stefan Bertalan a Constantin Flondor s Romanem Cotoşmanem ve skupině 1.1.1. 

Radu Comșa 
Transkripce_šedé (podle Nokturn Clauda Debussyho)
2014

betonové desky, ofsetové tisky na papíře 
54 × 33,5 cm 

Transkripce_Šedé (podle Nokturn Clauda Debussyho) odráží myšlenku „rozšířeného obrazu“, což je koncept, který nám pomáhá pochopit, co Comșa pro publikum zamýšlel. Jeho „transkripce“ (jednoho materiálu do druhého, jedné formy do druhé, jednoho konceptuálního rámce do druhého) se vyznačují geometrickými figurami a základními barvami, které využívají konceptuální přístup na pomezí malby a sochařství. Jeho schematické přepisy vznikají na deskách z litého betonu nebo na panelech ze sešívaných látek, které vycházejí z jeho zájmu o modernistickou architekturu, konkrétní poezii a atonální hudbu. Fungují jako vizuální morfémy, které kombinují a uvolňují další a rozšířené významy.

IDENTITA

Geta Brătescu 
Pasărea pták
1989–1990

litografie
43 × 56 cm (každá) 

An extremely important segment of Geta Brătescu's work focuses on the artist's engagement with interiority, intimacy and self-contemplation, which manifests itself in the works as a multilayered reflection on femininity. The transition into her intimate space is directly seen in the Pasărea BIRD, series of lithographs, in the context of which the bird functions as the alter ego of woman, as well as the alter ego of the artist in general.

Ana Lupaș
Cămaşa de identitate (Generatia a doua) / Košile identity (Druhá generace)
1969

různé tkaniny, nit, tužka, krev, pot, špendlíky
58,2 × 50,4 cm; 59,2 x 49,6 cm

Umělecká činnost Any Lupaș je úzce spjata s městem Kluž, kde studovala a učila a ovlivnila generace studentek a studentů umění. Velmi důležitým aspektem její práce jsou „prvky ekologického ráje“, jak Anca Arghir nazývá venkovské prostředí, do kterého Lupaș umisťuje své instalace, aby „znovuzpřírodnila“ umělecký prostor. Klíč k pochopení jejího umění lze nalézt v sérii děl, která popírají myšlenku sériovosti a nahrazují ji mnohem přirozenější  myšlenkou lidskosti. Tak je tomu i v případě díla Košile identity. Vitalita tohoto díla, do něhož Lupaș zakomponovala organické materiály, zdůrazňuje a sytí prostor, který obývá, a vybízí k novému, současnému pojetí starodávných mytologií.

Ioana Nemes
Kamna
2009

sádra, kov, bronz, zlacení, dřevěné misky
107 × 90 × 30 cm

Kamna mívala v tradičních rumunských obydlích hned několik funkcí: vařilo se na nich, sušilo se nad nimi prádlo, skladovaly se nad nimi sýry, a v zimě se na nich spalo. Jejich tvar v tomto díle připomíná subtraktivní kusy nábytku Zahy Hadid: židle, postele a další předměty vyráběné výhradně z jednoho kusu materiálu navrženého na míru tak, aby dokonale plnil svou funkci. Dřevěné desky použité na sochu jsou původní a použié jako readymade objekty, zatímco dvě tradiční sýrová razítka s archaickými motivy a znaky symbolizují náboženství, neboť sýr se razítkoval během náboženských svátků vzory vykládanými do dřeva. Symboly a vzory mají zcela jasnou symbolickou úlohu, ale jen málokdo dnes ví, co znamenají. Kamna podporují pojetí identity, která nezůstává statická, nýbrž je čímsi, co se zmítá mezi minulostí a přítomností, tradicí a současností.

Victor Man
Lumanarul / Svíčkař
2010–2011  

olej na dřevě, olej na plátně
35 × 25 × 1,5 cm; 60 × 50 × 1,5 cm

Victor Man tvoří působivé vizionářské malby a instalace inspirované autobiografiemi, dějinami umění a melancholickými příběhy. Odkazy na antickou mytologii protkává s osobní a kolektivní pamětí, a nabízí tak divákům mnoho různých způsobů interpretace svých děl. Svíčkař odkazuje na středověké svíčkaře, kteří odřezávali vršky svíček, aby je mohli zapálit. Stejně jako u většiny Manových děl odkazuje obraz na historické motivy, zejména na řeckého bezhlavého démona akefala. Victor Man patřil mezi hlavní představitele takzvané Klužské umělecké školy, která radikálně proměnila současnou malbu.

PŘÍRODA

Victor Brauner
Plante și animale / Rostliny a zvířata
1928

olej na plátně
61,3 × 49,8 cm

Umění Victora Braunera je dnes nejvíce spojováno se surrealismem. Během svého studia na bukurešťské Akademii výtvarných umění Brauner zpočátku rozvíjel expresionistický styl, který  opustil v průběhu spolupráce na různých dadaistických a surrealistických uměleckých publikacích. V roce 1930 se Brauner usadil v Paříži, kde se v roce 1933 připojil k surrealistům. Náměty jeho obrazů z tohoto období vycházely z okultismu a osobních mýtů. Nacházíme mezi nimi podivné bytosti s obrovskými totemovými hlavami nasedajícími na rostliny nebo těla zvířat a lidí, z nichž vyrůstají hadi, křídla a další formy. Brauner v těchto symbolech nehledal smysl nýbrž tajemství, aby naznačil, že za světem každodenního vnímání se skrývá ještě jiná, důležitější skutečnost.

Michele Bressan, Bogdan Gîrbovan
R.A.P.I. (Rejstřík Rumunské Archeologické Fotografie)
2013–2018  

barevná fotografie
52 × 72 cm

Záměrem projektu R.A.P.I. je vytvořit nové orientační body v krajině, které propojí přírodní prostředí s historií daných míst. Tento proces má dvě úrovně. V prvním plánu je nám představena konkrétní krajina jakožto pole zkoumání. V druhém plánu jsou objekty v ní nalezené zbaveny svého původního kontextu a fotografovány v kontrolovaném prostředí ateliéru. Tím je dosaženo objektivního zachycení jejich podoby, které působí až abstraktně a  naznačuje další interpretace. Obě úrovně dohromady tvoří sérii archeologických epizod, které využívají fotografii jako indexační médium i nástroj výzkumu.

Paul Neagu
Pomlčka
1975–1980

dřevo
52 × 80 × 38 cm

Filozofický přístup Paula Neagua k umělecké tvorbě posunul hranice abstrakce. Jeho umění, v němž jako médium využíval vlastní tělo, vybízí k fyzickému zapojení a k dotyku. Díky jeho prožívání konfliktu a touze vyjádřit nesmírný význam ducha v současném světě volají jeho díla po hluboké niterné reakci. Pomlčka byla ústředním tématem Neaguovy tvorby po dobu deseti let. Představovala pro něj onen zvláštní moment mediace mezi časem a prostorem, mezi energií a hmotou.

PAMĚŤ

Andrei Pandele
Femeie si autobuze / Ženy a autobusy
1979 – a další díla ze série

černobílá fotografie / black-and-white photographs
11,8 × 17,6 cm

Rozsáhlý archiv převážně černobílých fotografií Andreie Pandeleho je nejdůležitějším obrazovým svědectvím o demolici historických památek a čtvrtí v rumunském hlavním městě v období pozdního komunismu. Jeho fotoaparát zachytil období velkých změn za vlády komunistického diktátora Nicolae Ceauşesca. Vedle fotografií majících zásadní význam pro uchování paměti města, znetvořeného necitlivými přestavbami a zánikem kulturního dědictví, obsahuje sbírka také sérii snímků zachycujících různé aspekty zhoršující se životní úrovně během hluboké krize 80. let. Ty ukazují jak absurditu politiky Ceaușescova režimu, tak groteskní mutace v každodenní rutině obyčejných lidí, které vyvolala Pro některé jsou dnes jeho úchvatné fotografie bolestnou připomínkou doby zkázy.

Max Hermann Maxy, Ilarie Voronca, Ion Călugăru, Filip Brunea-Fox
Integrál (č. 2 a 4)
1925

časopis
32 × 23,5 cm 

Po rozpuštění 75 HP a Punct (Point – mezinárodní časopis konstruktivistického umění) byl založen Integral, „časopis moderní syntézy“, coby nová iniciativa rumunského a mezinárodního modernistického hnutí. Jeho redaktorem byl Max Herman Maxy, který jej také vydával spolu s Ilariem Voroncou a Victorem Braunerem. Čísla obsahovala abstraktní linoryty, reprodukce konstruktivistických koláží, scénografických návrhů a abstraktního sochařství. Vzhledem ke svému proslulému „mezinárodnímu“ charakteru měl Integral dvě redakce: jednu v Bukurešti a druhou v Paříži, kterou vedli Benjamin Fondane a Hans Mattis-Teutsch. Od března 1925 do dubna 1928 vyšlo patnáct čísel tohoto časopisu.

Ion Bârlădeanu 
Bez názvu
circa 1980

koláž
28,5 × 44 cm

Než byly v roce 2009 objeveny jeho jedinečné koláže v provizorním venkovním ateliéru v jedné zapadlé bukurešťské uličce, strávil Ion Bârlădeanu většinu svého života na okraji společnosti, žil z odpadků a chladné noci trávil za popelnicemi. Ve svém volném čase Bârlădeanu vytvořil velké množství uměleckých děl, která lze označit za směs pop-artu, surrealismu a dadaismu. Bârlădeanuovy antikomunistické a antikapitalistické asambláže představují jakési společenské glosy plné drsného humoru i politického ostrovtipu. Jejich genialita spočívá v citu pro vizuálno, kde se nemožné roviny pohledu a jednoúběžníkové perspektivy nenuceně prolínají s pornografií a surrealismem.

Hnutí Dada a publikační činnost 

Rumunský básník Tristan Tzara a výtvarník Marcel Iancu se účastnili akcí v Cabaret Voltaire v Curychu, které v roce 1916 odstartovaly dadaistické hnutí, což byl také zásadní moment pro rozvoj rumunské avantgardy. Prostřednictvím experimentálního umění, poezie, prózy a designu propojili rumunští avantgardisté lokální, geograficky limitovanou Bukurešť s mezinárodním prostředím, když se snažili vyrovnat svým západoevropským kolegům. Dada představilo nová vyjadřovací média jako způsob, jak zpochybnit zavedený řád ve společnosti a v umění, přičemž jednu z nejdůležitějších rolí hrály knihy a časopisy. Vydavatelská činnost rumunské avantgardy a její spolupráce s umělci byla v tomto segmentu dadaistického hnutí klíčová a stala se předvojem mezinárodních dadaistických a konstruktivistických knih a časopisů vydávaných v evropských městech, jako byl Berlín, Paříž, Záhřeb a Budapešť.

PERFORMANCE

Dan Perjovschi 
Mír
2022–2023

site-specific performance, Kunsthalle Praha, 2023
kresba na okně 
s  laskavým svolením umělce

Výtěžek z kresby Mír jde na pomoc ukrajinským uprchlicím a uprchlíkům. Majitel/ka si kupuje právo překreslit kresbu na své zdi či okna. Za povolení dílo překreslit se platí přímým darem sdružení, které pracuje s lidmi uprchlými z Ukrajiny (prioritně s dětmi, akcent je na vzdělávání). Majitel/ka obdrží očíslovaný certifikát pravosti podepsaný umělcem, včetně návodu na překreslení díla. 
Kresba byla vystavena v několika nezávislých uměleckých prostorech v Rumunsku a prodala se zatím dvanáctkrát z celkového nákladu 20 kusů. V rámci aktuální výstavy je možnost zakoupit číslo 13 a 14. 

Ciprian Mureșan
Ozvěny
2023

bavlněný papír, pryskyřice
s laskavým svolením umělce

Po roce 1989 se bývalé komunistické země musely vypořádat s nechtěným dědictvím: se socialistickým realismem, přesněji řečeno se socrealistickým sochařstvím, v němž byl ústřední postavou dělník. Ve snaze vžít se do role tehdejších umělců vytvořil Mureșan sochy ve stylu socialistického realismu. Povrch těchto soch je z papíru, extrémně pomíjivého materiálu. V hlavě sochy, která vznikla na objednávku pro Kunsthalle Praha, vytvořil Mureșan miniaturní kameru obscuru, jejíž clonou je oko. Když se do hlavy vloží světlocitlivý film nebo papír, vznikne jejich osvitem a následným vyvoláním snímek. Mureșan chtěl dosáhnout inverze subjektu sledování, umělecké dílo pozoruje veřejnost. Přijímač-socha se stává křehkým svědkem okolního kontextu s jeho podstatnými proměnami v čase.

Alex Mirutziu
Intervence je dostatečným důkazem. Konečně.
2023

performance
s laskavým svolením umělce 

Alex Mirutziu byl vyzván, aby vytvořil performanci, která by reflektovala sbírku Ovidiu Șandora a zasadila ji do nových souvislostí. Mirutziu své médium popisuje jako „technologie efemérní reciprocity“, jež vytváří nové scénáře výměny a interakce mezi zúčastněnými. Vlastními slovy níže popisuje spletité detaily svého nového site-specific díla: 
„S přijetím limitů našich schopností zjišťovat a ověřovat fakta, zkoumá moje nová performance možnosti našeho subjektivního působení na ně. V tomto smyslu mi intervence slouží jako primární operace. Performeři a performerky vymýšlí strategické postupy a uvažují, jak si zachovat nebo vylepšit svou jedinečnost. Přepínají mezi hlasovými záznamy, slovy a zmrazenými obrazy minulosti. Vycházejí vstříc „business instinktu“ ve snaze sladit cíle s výsledky. Jak účinkující komunikují nebo naopak komunikovat odmítají, vzniká zadržováním jejich přesvědčení a skutečných emocí jedinečná temporalita. Bludiště introspekcí se často střetává s děsivou neschopností de-intervence, de-akce nebo de-realizace, čímž je ohrožená integrita jejich vlastních identit. 
Performance obsahuje úryvky z knihy The Doll Lukáše Tomina s laskavým souhlasem Marka Tomina a Howarda Sidenberga (Twisted Spoon Press) a z básně Dog Is a Way of Thinking Magdaleny Zurawski.