Invisible Forces rozšířené popisky
Filip Hodas
Childhood Memories, 2016/2022
V dětství naše obrazotvornost vytvářela celé magické světy, jejichž stavebními kameny byly běžné objekty a zážitky. Jako děti jsme přirozeně překračovali hranice známého, dovedli jsme relativizovat či zastavit čas a všude jsme viděli nové možnosti. Zdá se, že jak stárneme, tato naše schopnost zakrňuje, až ji nakonec ztratíme docela. Co se však stane s našimi imaginárními světy po tom, co je opustíme?
Filip Hodas je 3D umělec působící v Praze. Studoval na Fakultě informačních technologií na pražské ČVUT. Již ve svých prvních renderech z roku 2015 využil motivy pop kultury. Hodas často čerpá z populárních kreslených filmů a postav, které ve svých pracích zasazuje do dystopických prostředí.
Martin Houra
Irregular Condition #9, 2022
Irregular Condition #119, 2022
Irregular Condition #176, 2022
Irregular Conditions Martina Houry jsou souborem příběhů o osmi barvách, postavených na konceptu řízeného chaosu. Inspiraci Houra nachází v pohybu tekutin, například v kapkách stékajících po stěně. Tyto originální trasy a vzorce vytvořené z barev překládá do částečně generativních uměleckých děl. Houra jich za pomoci algoritmu vytvořil pět set, přičemž každé jednotlivé dílo pak osobně pozměnil a překryl jemnými pohybovými efekty, které mají dále zvyšovat napětí mezi zdánlivým nutkáním k pohybu a touhou zůstat zcela nehybný. Tento rozpor umocňuje využití okrajů zvýrazňujících hranice obrazu, kde se vizuální vzorce pokouší osvobodit od rigidní struktury.
Martin Houra žije dlouhodobě v Melbourne. Tvoří počítačem generované obrazy a má přes 15 let zkušeností s prací ve 3D. Je kreativním ředitelem Mogamma, studia specializujícího se na architektonickou vizualizaci. Fascinují ho organické materiály, jako například tekutiny, a ve své práci se často pokouší zachytit momenty v čase v makroskopickém i mikroskopickém měřítku. Lákají ho syntetická díla, která přivádí k životu za pomoci programování a dalších technických metod.
Johana Kroft
Underwater Orchestra, 2022
„Naše práce čerpá z hlubin oceánu, kde se věci vzájemně splétají a sedají. Zde nacházíme nejasné a různorodé objekty, mnoho z nich vyrobených z plastu, které se po čase proměňují v podvodní stvoření. Jejich zvuky jsou plné samoty a smutku, protože čím více sytíme oceány odpadky, tím více se tyto bytosti rozrůstají, a jejich bolest tak trvá.“
Animaci a zvuk vytvořil Maxim Kroft.
Johana Kroft žije mezi Berlínem, Anglií, a USA. Vystudovala obor Multimediální design na Fakultě designu a umění Jaroslava Sutnara na Západočeské univerzitě v Plzni. Pracuje jako designérka, ilustrátorka, animátorka, a 3D umělkyně. Její díla jsou hravá a poetická, často inspirovaná cestováním, psy a pocity.
Jana Stýblová
Resonant Frequency, 2021/2022
Resonant Frequency zkoumá nuance digitální reprezentace, tzv. moaré. Jedno video v různých měřítkách a na vícero obrazovkách vytváří dojem zdvojení, který spočívá v interferenčním jevu mezi samotným moaré a pixely, které ho zobrazují. Vizuální zkreslení a nové vzorce jsou patrné díky médiu, na němž dílo sledujeme – televiznímu monitoru – a také díky způsobu, jakým naše oči zpracovávají linie samotného moaré. Pokaždé, když se člověk na dílo podívá, je jiné – jde o ódu na náš život a na nespočet interferencí, jež sami způsobujeme už jenom tím, že existujeme.
Jana Stýblová je multidisciplinární umělkyně, která ve svých dílech propojuje analogové a digitální světy. Fascinuje ji prchavost a nevědomí a svou aktivní roli v procesu tvorby umenšuje dokumentací procesů chemické reakce. Její metoda kombinuje jemné změny v kódu a vytváří nadpozemské krajiny, v nichž se často mísí realismus s fyzičnem a digitálem. Pro Stýblovou je umění oslavou a uznáním stavu plynutí, časovosti a prostých náhod.
Jakub Špaček
Purpura, 2021
ze série Bloom
Série Bloom se skládá ze čtyř magických iterací jedné imaginární rostliny. Jde o jedinečně osobitý projekt, který původně vycházel z autorova záměru prohloubit své tvůrčí porozumění procedurálním a simulačním technikám v kontextu organické a hyperrealistické organiky.
Série poskytuje rozvíjející se umělecký prožitek, který znázorňuje celý cyklus kvetení rostliny, od prvotního poupěte až po květ. Design květiny samotné nachází inspiraci v detailech rozličných rostlin, které se v něm snoubí v jedinou vyváženou kompozici.
Doprovodný atmosférický soundtrack poskytl Echoic Audio.
Jakub Špaček je umělec žijící v Londýně, původem z České republiky. Během své kariéry spolupracoval s mnoha různými kreativními studii a vypracoval si uměleckou citlivost a vášeň pro abstraktní vize reálných úkazů. Ve svém díle se často zaměřuje na ty nejmenší rozdíly ve tvaru a pohybu. Jeho imerzivní a meditativní práce nás vybízejí k hledání nových způsobů zakoušení digitálního umění.
Ondřej Zunka & Zünc Studio
PHOTOSYSTEM II, 2022
Bez slunce není života: slunce hraje zásadní roli ve schopnosti rostlin přeměnit oxid uhličitý a vodu v kyslík, tedy procesu známém jako fotosyntéza. Fotosyntéza tvoří základ, který dovolil Zemi vyvinout se v biologicky různorodou, na kyslík bohatou, a nádherně zelenou planetu, kterou obýváme. Uvědomit si fascinující sofistikovanost rostlin nám umožňuje lépe porozumět procesům jejich adaptace, a dává nám lépe pochopit, jakým způsobem dovedou žít v harmonické symbióze s jinými živočichy.
PHOTOSYSTEM II, se skládá ze série velkoformátových projekcí, které reprezentují fenomén fotosyntézy za pomoci různých interpretačních přístupů. Nabízí nám například imerzivní průlet skrze věčně vzkvétající evoluci zemské biodiverzity, či pohled na objekty vytvořené lidmi, které se skládají ze živých organismů. Toto interaktivní dílo reaguje na pohyb návštěvníků a návštěvnic například tím, že mu narůstají nové úponky a vypouští bubliny kyslíku. Rostliny jsou nahlíženy jako svůdné, komplexní a adaptivní systémy tvořící nedílnou součást tzv. bio-designu. Tento letmý pohled do složitého světa fotosyntézy poskytuje fascinující, poučný, a inspirativní zážitek, který nám dovede zprostředkovat nové způsoby možných řešení těch nejpalčivějších otázek současnosti.
Instalace PHOTOSYSTEM II propůjčila celé sérii jméno. Jde o imerzivní prostředí v jednom z galerijních sálů, kde diváky a divačky pojme ve svou listnatou náruč třístěnná projekce. Animovaný film se mění co do komplexity i měřítka; začíná jako rozvlněné moře jednotlivých výhonků, a rozvíjí se do antropogenních struktur, rozrůstajících se v bohatý porost. Dílo tímto odkazuje na trvající evoluci biodiverzity, která v počátcích začala vývojem jednobuněčného organismu, jenž se naučil fotosyntéze. Připomíná nám, že symbióza tvoří zásadní součást evoluce, a že i proces symbiózy se nadále vyvíjí. Jak se svět a organismy kolem nás stávají čím dál složitější, jsou rostliny také nuceny s nimi držet tempo. Tento průlet organickou hmotou a jednotlivými fázemi jejího vývoje nás upozorňuje na to, že proti 3,4 miliardám let existence fotosyntetizujících organismů na planetě Zemi představuje existence člověka pouhý záblesk.
BIO-ENCRYPTION, 2022
Klastry bakterií se točí v neohraničeném prostoru a zbarvují se do binárních odstínů zelené a fialové. Jednotlivé bacily spolupracují pomocí přenosu světélkujících barev a celá masa společně ve vlnách zeleně sálá. Dílo čerpá z poznatků oboru „infobiologie“, která řeší, zda je možné data uchovávat v biologickém materiálu. Experimenty opravdu dokazují, že jeden gram bakterie Escherichia coli má úschovnou kapacitu 900 terabytů. Když toto číslo rozšíříme o bezbřehý prostor a vícero úrovní, zjistíme, že data jsou doslova všude a ve všem. Ačkoliv je více vidět jejich druhotná, energická rotace, baktérie se hýbou zejména vlivem jemné turbulence. Jakoby se shluk bakterií nacházel pod drobnohledem a někdo jimi otáčel, chtě se na ně blíže podívat. Otázky, které obor infobiologie otevírá jsou nebývale aktuální zvláště dnes, v době, kdy se data stala jednou z nejcennějších komodit.
PLASTIC DIET, 2022
V PLASTIC DIET sledujeme nádrž mořské vody plnou kroužících bytostí posetých úponky. Figury se posunují po prostoru plného třpytících se střepin, které při styku se „smetáčky“ přilnou. Nezáživný úklid se proměňuje v nablýskaný podvodní valčík. Dílo nachází inspiraci v nově objeveném typu bakterií, které požírají umělou hmotu, a ukazuje nám možnou budoucnost, kde se z těchto organismů stanou pohyblivé bytosti s nezkrotnou chutí na mikroplasty. Stejně jako v mnoha jiných případech, i zde řešení současných problémů teprve čeká na svou realizaci – či evoluci. Některé organismy si například skrze fotosyntézu vyvinuly schopnost požírat umělou hmotu jako hlavní zdroj uhlíku. PLASTIC DIET také poukazuje na to, že stromy a listnaté rostliny nejsou jediné organismy schopné fotosyntézy – ve skutečnosti téměř polovina kyslíku, který dýcháme, pochází od baktérií a řas žijících v oceánech.
LIVING, BREATHING WALL, 2022
Jakoby tvořila součást architektury samotného sálu, LIVING, BREATHING WALL pulzuje pomalým růstem mikro-bylin. Siluety postav, které se míhají za instalací, se zdají být v samotných prostorách galerie, tedy tam, kde jen o chvíli dříve procházeli návštěvníci a návštěvnice. Membránovitá stěna se skládá z geometrické 3D struktury generované za pomoci voxelizovaných algoritmů, pracujích s gyroidními strukturami a minimálním povrchem. Gyroidní struktury jsou samy se sebou nekonečně provázané, a nenajdete v nich žádné rovné linie. V přírodě je nacházíme například ve struktuře motýlích křídel či v lipidech. Výsledná geometrie byla vyrenderována jako měkký, mléčný materiál. Šlo o proces, kde se počítačová grafika proměnila v bio-mimikry. Tato hyper-realistická zelená stěna se ambientně prolíná s prostorem, a ukazuje budoucnost, v níž přírodní systémy budou koexistovat s lidmi i na všedních místech.
THE ROOTS ARE THE BATTERY, 2022
Toto dílo nabízí nový úhel pohledu na odhalené kořeny, jejichž propletené končetiny se jako zohýbané prsty třpytí v sálajícím slunečním svitu. Kořeny zde vypadají jako stovky tisíců různobarevných částic a jsou propojené způsobem, který tuto běžně zemí prorostlou strukturu nebývale zkrášluje. Otáčí se pomalu a bez ustání, a dovolují nám na chvíli užasnout nad tou částí rostliny, kterou běžně nevidíme. Světelné paprsky se pnou i podél těch nejmenších kořínků a derou se nahoru a dovnitř, tvoříce tichou, vytrvalou pulzaci. Ta dává do pohybu to, co předtím absorbovala a uložila. Když vezmeme v potaz funkční důležitost kořenů, světelná animace poukazuje na schopnost rostlin střádat energii vytvořenou fotosyntézou, stejně jako jejich schopnost rozvádět živiny získané ze země.
PART OF THE EQUATION, 2022
Zünc Studio a Lukáš Dřevjaný spojili síly a vytvořili interaktivní dílo, které umožňuje divákům a duvačkám účastnit se procesu fotosyntézy. Senzory snímají pohyb návštěvníků a návštěvnic, které podél něj procházeji či se ho snaží dotknout. To zapříčiní růst úponků a vypouštění bublin kyslíku. Dílo odkazuje na rovnici fotosyntézy z osmé třídy: oxid uhličitý + voda + světlo = glukóza + kyslík. Lidé (a další organismy) jsou zásadními aktéry procesů fotosyntézy, protože do hry přinášejí uhlík. Je to tudíž přítomnost diváků, která spouští tvorbu kyslíku a růst úponků. Současně je cosi uklidňující v tom, stát se na chvíli pokornou zelenkavou siluetou, která vypouští bubliny a obrůstá listovím – připomíná nám to, že naše existence na Zemi je zcela závislá na rostlinné fotosyntéze.
Ondřej Zunka žije a pracuje v Londýně. Studoval systémové inženýrství a později začal experimentovat s 3D softwarem a digitálním uměním. Tvoří převážně fotorealistické světy a spekulativní reality, které mu poskytují takřka nekonečný prostor pro experimentaci; je kreativním vedoucím Zünc Studio. Ačkoliv jsou jeho práce výhradně digitální, často jimi zpracovává realitu přírodního světa.
