Taháky template
Samotnou knihu můžeme vnímat jako umělecký objekt, kterému vedle autorů věnují péči grafičtí designéři, typografové, fotografové, ilustrátoři a nakonec knihvazači. Knihvazba se rozvíjela od listů svázaných provázkem, přes skládané desky do vějíře až po zatočené svitky k lepené či šité podobě, kterou známe dnes. I přes rozvoj různých technologických nástrojů kniha stále drží své důležité postavení v naší kultuře a její roli ve společnosti zkoumá mimo jiné výstava READ uměleckého dua Elmgreen & Dragset. Podívejme se na různé přístupy ke tvorbě knihvazby či grafické podobě knihy od současných
umělců.
Médium knihy hraje v kontextu tvorby výrazného českého umělce Milana Knížáka výraznou roli. Jeho koncept tzv. zabité knihy představuje silný symbol a ačkoli sám odmítá přesný výklad, odkazoval jím k „zabíjení knih“ realizovaným odlišnými kulturami v různých dobách naší minulosti. V autorově tvorbě se přirozeně objevuje odpor vůči státní kulturní politice a její neúctě vůči historii a kulturní tradici, která byla v souvislosti s podvolením se sovětské kulturní politice různě dezinterpretována. Knížák však na druhou stranu v duchu futurismu nahlíží na ničení a potažmo pálení umění jako na obrodný proces s pozitivním dopadem. Téma neúcty ke kultuře se v Knížákově tvorbě objevuje několikrát, například v textech písní skupiny Aktual.
Sestavené knihy-objekty francouzského umělce Thomase Cap de Villa obsahují vlasy, zuby i tělesné tekutiny a v kombinaci s osobními fotografiemi, talismany, kusy látek a dalšími předměty z autorovy sbírky jsou zalepeny v průhledné pásce. Thomas Cap de Ville je nazývá „psychofory“ a představují jeho osobní svědectví o devadesátých letech až do roku 2019, tedy o době, v nichž byly postupně vytvořeny. „Psychofor“ je označením pro odhalení psychiky a také prostředek duševní dědičnosti. Tyto umělecké psychofory jsou v díle Thomase Cap de Ville především vzpomínkami. Předměty a texty slepené lepicí páskou uchovává ve vakuovém obalu, každý svazek z jeho série je originál a nese v sobě jistou autobiografickou linku. Množství vzpomínek a jejich přetvoření do uměleckých objektů je pro Thomase Cap de Ville terapeutickým způsobem jejich oslavy a uchováním skrze instalace připomínající podobu oltářů.
John Morgan je britský grafický designér, který stojí za ikonickým vydáním Drákuly, knihy společných modliteb pro anglikánskou církev, ale také duchovní otec navigačního systému pro Tate Britain, vizuální identity Architektonického bienále v Benátkách v roce 2012 či nové podoby časopisu Art Review. K práci na Drákulovi řekl: „Byl vydaný v roce 1896, tedy v době, kdy vzniklo písmo Akzidenz-Grotesk, které jsme použili na obálku. Konec devatenáctého století byl také obdobím technologických změn v písmu i tisku; byl vyroben první psací stroj a reklamní plakáty využívaly různých druhů písem. Chtěli jsme v Drákulovi zohlednit všechny tyto okolnosti a díky tomu, že je to sbírka dopisů, jsme mohli každé postavě vtisknout jiný hlas. Pak jsme knize propůjčili sochařskou formu – zlatý řez, proporčnost. Horní ořízka, která se barví, aby se do knihy neprášilo, je definovaná červenou barvou. Proč červenou? Je to přece Drákula!“
Grafické studio Studio M Nedvěd vytvořilo hned několik nápaditých publikací, které velmi citlivě reagují na textové obsahy. Jednou z nich je i kniha Tomáše Pospěcha a Martina Mertové Šumperák – Ztráta plánu, kde forma přímo reaguje na specifickou architekturu oblíbenou za socialismu. Verze knihy ve tvaru charakteristického profilu Šumperáku, se stejnými výseky kulatých otvorů přímo na obálce a otáčením knihy kopírujícím fotografovu metodu obcházení domu z různých pohledůbyla vroce vydání (2019) mimo jiné nominována na nejkrásnější knihu roku.
Také přezdívaná jako královna knih, Irma Boom je holandskou grafičkou, která vytvořila na tři stovky knih, vnichž mnohdy překračuje hranice konvenční podoby knih, jež se pod jejíma rukama proměňují v umělecké dílo, což mimo jiné dokazuje i fakt, že výběr jejích knih se nachází v permanentní sbírce Muzea moderního umě- ní v New Yorku. Její čitelná miniaturní publikace Irma Boom: The Architecture of the Book, která zaznamenává její knihy v obráceném chronologickém pořadí 2013-1986 (i s obráceným stránkováním), svou strukturou a obsahem nutí znovu a znovu pře- mýšlet o dosahu technologie knihy.
