UMĚNÍ V IZOLACI: ROMANTICKÁ PUBERTA JIŘÍHO KOVANDY

„To nadšení, že nepotřebuju vůbec nic a přesto můžu něco dělat, bylo hrozně osvobozující. A tahle svoboda mě v té době nadchla,“ vzpomíná umělec Jiří Kovanda na období své romantické umělecké puberty. Jeho rané performance s nadšením nabourávaly stereotypní bariéry mezilidských vztahů.

Inspirativními se pro Kovandu staly výstava Marcela Duchampa v březnu 1969 ve Špálově galerii i jeden z tajných koncertů kapely Olympic. „Vždycky jsem se snažil dělat věci, který by podle mýho nejlepšího přesvědčení měly být pro člověka čitelný. A to bez ohledu na to, v jaký politicko-společenský situaci zrovna žije,“ říká tvůrce, podle něhož lze autorsky působit i uprostřed „nenormality“ dané situace a doby.

Proč Umění v izolaci?
Volný pohyb osob byl od pádu Berlínské zdi v roce 1989 vnímán jako samozřejmost. Pandemie v letech 2020 a 2021 takové možnosti radikálně omezila. Umělecká činnost dostala silný zásah. Začaly se rušit výstavy, nejrůznější nařízení postihla přímou interakci s kolegy, s diváky i se světovou scénou. Znovu se objevily otázky ohledně smyslu umění, poslání umělce, hranicích svobody. Výpovědi umělkyň a umělců, kteří tvořili v době komunistického režimu v Československu, jsou důležitým mementem doby, která minula, stejně tak inspirací pro hledání smysluplných odpovědí v současnosti. Ať už s krizí či bez ní.

Příběhy umělkyň a umělců v době totality pokračují dále. Těšit se můžete mj. na vyprávění Květy Pacovské, Kurta Gebauera, Tomáše Císařovského a dalších. Každou epizodu můžete sledovat na sociálních sítích i webových platformách obou spřátelených institucí, Kunsthalle Praha & Post Bellum–Paměť národa.


Jiří Kovanda (*1953) dospěl ke kariéře velmi úspěšného umělce bez uměleckého vzdělání. Začínal osamocenými akcemi v ulicích, na které zval jen své přátele. Později vytvářel situační instalace bez vlastní přítomnosti, lakonicky je dokumentoval fotografiemi na listech papíru doplněných krátkým textem. Přestože byl založením apolitický, jeho existenciální akční umění vzbudilo pozornost na západní umělecké scéně. Kovanda částečně navazoval na české akční umělce 60. let, kteří se ze scény později zcela stáhli. Během 70. a 80. let působil trochu jako solitér s pověstí neprůbojného umělce, jenž svérázně bádá v zákrutách obyčejného života. Po roce 1989 pracoval jako pedagog na vysokých uměleckých školách, díky svým výstavním aktivitám v zahraničí se vyšplhal až na vrchol žebříčku českého Art Indexu.