OHŇOSTROJE NÁPADŮ KURTA GEBAUERA

Když přišla absurdní okupace a normalizace, začal jsem si z toho dělat srandu. Založil jsem svůj vlastní soukromý stát Gebauer. Měl vlastní hymnu, kulturu a zemědělství. Byla to reakce na oficiální stát, protože to byli tehdy tak obludně divní lidé, že s takovou reprezentací se člověk zkrátka nemohl ztotožnit,“ vzpomíná svérázný sochař Kurt Gebauer.

V osmé epizodě dokumentárního cyklu Umění v izolaci se vrací k nepříjemným zkušenostem ze srpna 68, k inspirativnímu studiu ve Francii i k palčivému návratu zpět do rodné vlastni. „Realizace ve veřejném prostoru jsou hrozně těžké, protože člověk se pak má o co celý život starat,“ uzavírá s úsměvem své vyprávění autor slavné Minikrajiny, snového dětského hřiště, které na ostravském sídlišti Fifejdy vytvořil v roce 1985.

Proč Umění v izolaci?
Volný pohyb osob byl od pádu Berlínské zdi v roce 1989 vnímán jako samozřejmost. Pandemie v letech 2020 a 2021 takové možnosti radikálně omezila. Umělecká činnost dostala silný zásah. Začaly se rušit výstavy, nejrůznější nařízení postihla přímou interakci s kolegy, s diváky i se světovou scénou. Znovu se objevily otázky ohledně smyslu umění, poslání umělce, hranicích svobody. Výpovědi umělkyň a umělců, kteří tvořili v době komunistického režimu v Československu, jsou důležitým mementem doby, která minula, stejně tak inspirací pro hledání smysluplných odpovědí v současnosti. Ať už s krizí či bez ní.

Příběhy umělkyň a umělců v době totality pokračují dále. Těšit se můžete mj. na vyprávění Květy Pacovské, Tomáše Císařovského a celé řady dalších. Každou epizodu můžete sledovat na sociálních sítích i webových platformách obou spřátelených institucí, Kunsthalle Praha & Post Bellum–Paměť národa.


Kurt Gebauer (*1941) je zásadním autorem českého sochařství posledního půlstoletí. Tematizuje malost ducha a poetiku všedního dne originálním způsobem, bez teatrálních gest. Převážně figurální sochy jsou trojrozměrnými ilustracemi lidských příběhů. Jeho tvorba je neodmyslitelně spjatá s veřejným prostorem – nejen sochařsky, ale také architektonicky. Gebauerovým posláním je podle jeho slov být „obecním sochařem“; groteskní výjevy se staly pevnou součástí většiny neoficiálních projektů v době komunismu. Právě v té době si vytvořil jakýsi vlastní autonomní stát Gebauer. Po pádu režimu se nakonec stal vedoucím legendárního Ateliéru veškerého sochařství a vychoval další generaci sochařů.