ODPOVÍDÁME NA VAŠE ČASTÉ DOTAZY

Vizualizace budovy Kunsthalle Praha
Vizualizace budovy Kunsthalle Praha

Do otevření Kunsthalle Praha nám zbývá více než rok a máme pocit, že než zahájíme úplně první výstavu, bude veškerou pozornost přitahovat rekonstrukce její budovy, bývalé Zengerovy trafostanice na Malé Straně. Praha má krásné historické centrum a jakýkoliv stavební zásah je byrokraticky složitý. O to víc jsme rádi, že se nám všechna povolení ze strany památkářů podařilo získat a rekonstrukce mohla začít! Už teď se kolem proměny trafostanice v Kunsthalle vznáší mnoho dotazů, rozdílných názorů a zmatených informací. A to je ještě velká část stavebních prací před námi. Proto jsme nejčastější dotazy položili jednomu z iniciátorů Kunsthalle Praha, panu Petru Pudilovi a doufáme, že tím alespoň na některé nejasnosti odpovíme.

Petr a Pavlína Pudilovi, iniciátoři Kunsthalle Praha
Petr a Pavlína Pudilovi, iniciátoři Kunsthalle Praha

Proč jste si vybrali právě Zengerovu transformační stanici pro realizaci záměru otevření Kunsthalle Praha?

Budova bývalé Zengerovy trafostanice byla na prodej před pěti lety. Nabízel ji vlastník, který ji koupil od Dopravního podniku s cílem přestavět budovu na hotel. Když se tento projekt objevil na trhu, dostali jsme rovněž nabídku a okamžitě nás napadlo, že je to příležitost pro náš sen: otevřít v Praze nové místo pro umění. Z tohoto pohledu šlo o výjimečnou lokalitu i stavbu – centrum staré Prahy s kompletní infrastrukturou na jedné straně a na druhé industriální budova ve špatném technickém stavu, kterou lze konvertovat na moderní budovu určenou pro umění a kulturu.

Praha takovou budovu postrádá od začátku samostatného státu. V historii města vidíme přirozený vývoj změn podob i funkcí architektury v mnoha případech, ale ne mnoho industriálních budov bylo rekonstruováno na moderní stavby pro kulturní účely. Přitom Praha mnoho jiných cest nemá, chybí jí nezastavěné prázdné prostory, kde by se daly vybudovat větší novostavby. Koupě trafostanice byla velká příležitost, navíc, kdybychom to neudělali, stál by na jejím místě dneska pravděpodobně hotel.

Budova byla prohlášena za kulturní památku, nebylo to pro vás omezení?

Ministerstvo kultury původně nemělo zájem budovu památkově chránit. Památkou se stala až na podnět Klubu za starou Prahu, půl roku po naší koupi. Od počátku byl celý architektonický projekt konverze budovy krok po kroku konzultován s památkáři. Po získání územního rozhodnutí byl Klubem podán podnět k přezkoumání projektu k Ministerstvu kultury, kteří konstatovali, že není důvod k obnově řízení a mohli jsme tak v projektu pokračovat dále.

Někteří odborníci kritizují, že rozsah demoličních prací je příliš velký a nebudou zachovány původní interiéry. Bylo opravdu nutné realizovat rekonstrukci právě takto?

Bohužel byl technický stav budovy tak špatný, že neumožňoval zachování její vnitřní části. Velká část budovy byla kontaminovaná a stav nosných konstrukcí z důvodu použití hlinitanových betonů nebyl dobrý, jak už bylo mockrát řečeno. Mimochodem existuje řada příkladů v minulosti, kdy došlo k nečekanému zhroucení staveb právě kvůli tomuto betonu a zemřeli tam lidé. Takže spekulovat o možném jiném využití budovy za zachování existujících nosných struktur by nemělo vůbec připadat v úvahu. Proto jsme spolu s památkovými úřady a odborníky na přestavbu hledaly tu nejvhodnější cestu, jak budově dát nový život.

Všechny původní prvky, které bylo možné zachránit, byly vyjmuty a budou vráceny zpět, v autentické podobě zůstane samozřejmě fasáda celé budovy i její výška. V průběhu rekonstrukce jsme také zjišťovali, že stav budovy je mnohem horší, než ukazovaly všechny počáteční průzkumy, což přestavbu nadále komplikovalo a prodražovalo. Takže demolice, kterou někteří vnímají a priori negativně, je opravdu nezbytným krokem, aby budova mohla opět sloužit veřejnosti.

Co tedy rekonstrukce Praze přinese, až bude hotová?

Rekonstrukce technických budov na galerijní instituce jsou známé ze světa – britská Tate Modern vznikla také z trafostanice, podobně jako Haus Konstruktiv v Curychu nebo MAAT v Lisabonu, které byly radikálně přestavěné z bývalé elektrárny. Města se stále proměňují v závislosti na potřebách společnosti a vývoji technologií. Ve 30. letech minulého století byla trafostanice velká jako palác, dnes na ni stačí jedna malá místnost. Ještě před trafostanicí stála na tomto pozemku kasárna a za dva roky tu otevřeme Kunsthalle. Jsme na to opravdu pyšní! Dojde ke konverzi budovy za použití mozností současné moderní architektury, aniž by se změnil ráz lokality. Praha získá špičkový výstavní prostor srovnatelný se západními institucemi.

Chtěl bych všem říci – buďte trpěliví, sice momentální stav vypadá zle, ale věřím, že za dva roky se přesvědčíte, že to stálo za to.

Investor nebo mecenáš? Jakou má povahu vaše role v Kunsthalle Praha?

Kunsthalle Praha je a bude neziskovou organizací založenou naší rodinnou nadací. Dáváme do projektu naše soukromé zdaněné prostředky bez jakékoliv ambice získat nějakou návratnost zpět. Děláme to proto, že nám to dává smysl. Vložení majetku do nadace ostatně také znamená, že už není vlastnictvím zakladatelů nadace.

Rekonstrukce samotná je vlastně teprve začátkem. Instituce velikosti Kunsthalle je pro vás velkým závazkem na mnoho let dopředu. Proč jste se pustil do oblasti, která je v tomto měřítku většinou v rukou státu?

Kunsthalle Praha je nevládní organizací a nebude od českého státu požadovat žádné finanční prostředky na rekonstrukci budovy ani na provoz instituce. Má pouze stát býti provozovatelem kulturních institucí? Instituce, ke kterým vzhlížíme v zahraničí, jsou z velké části privátní nadace, které kdysi dávno založily soukromé osoby či korporace a některé z nich se s postupem času transformovaly ve veřejnoprávní instituce. Ostatně i Národní galerii Praha založila skupina občanů z řad milovníků umění. Věřím, že ve vyzrálé společnosti by měla existovat rovnováha a dialog mezi kulturními institucemi bez ohledu na to, jestli je jejich zřizovatelem stát nebo soukromá nadace. Každá funguje jinak a přináší něco jedinečného. A jedině různorodostí se dá zabránit procesu monopolizace kultury.

Jak reagujete na článek artycok.tv o vás, vaší podnikatelské minulosti a financování Kunsthalle Praha?

Je pro mě důležité se jasně vymezit vůči lžím v článku uvedeným. Mé vyjádření si můžete přečíst na stránkách rodinné nadace Pudil Family Foundation.


Kunsthalle Praha je nově vznikajícím prostorem pro umění a kulturu v historickém centru Prahy. Návštěvníkům nabídne široký program výstavních a edukativních projektů, kulturních akcí a společenských aktivit. Misí Kunsthalle Praha je přispět k hlubšímu porozumění českému a mezinárodnímu umění 20. a 21. století a oslovit živým aktuálním programem nejširší veřejnost.