ODHALTE DÍLA Z VÝZVY POŠLI UMĚNÍ DO KUNSTHALLE PRAHA

Tajemství & proměny. Tak znělo téma naší první výzvy založené na umění poštou. Dorazily k nám desítky děl od čtyřiačtyřiceti odesílatelů, studentů i široké veřejnosti z celé republiky – od Javorníka přes Zlín až po Cheb. Zaslali jste nám netradiční pohlednice, koláže, objekty i velkoformátová plátna. Už v říjnu pro vás navíc spustíme zbrusu novou výzvu!

„Pro instalaci vybrala odborná porota díla, která zaujala svým pojetím, přístupem nebo zajímavě akcentovala téma tajemství a proměny. Některá díla přicházela i na pokračování, měla tajemný obsah skrytý pod QR kódem nebo je doprovázela dokonce malá performance. Všechny práce nás potěšily svou kreativitou, zajímavým přístupem a převážně radostí z tvorby účastníků,“ vzkazují koordinátorky výzvy Martina Freitagová a Barbora Škaloudová.

POZOR: ještě letos v říjnu pro vás spustíme novou výzvu. Sledujte náš web, sociální sítě anebo se přihlašte k odběru našeho newsletteru, ať vám už nic neunikne.

Nahlédněte do výběru nejzajímavějších děl, která fotografické duo Shotby.us nafotilo přímo v prostorách dokončované Kunsthalle Praha:

Z leva do prava:

  • Lenka Štorková a studenti z Gymnázia Cheb
  • Zdeňka Morávková a žáci ZUŠ Javorník
  • Jaroslav Diviš
  • Václav Brož
  • Bláhová Havlíček

Papírová krabice jako svět sám pro sebe
Rozhovor s umělcem Jaroslavem Divišem

Jedním z účastníků výzvy Pošli umění byl i Jaroslav Diviš (*1981), vedený jako tvůrce art brut. Pracuje s neuvěřitelným nasazením a zápalem, jenž vychází z primárních výtvarných projevů člověka. Každodenní a snadno dostupné materiály proměňuje s přirozeným a nepoučeným talentem v osobité kresby, malby i objekty skrývající zvláštní neklidná tajemství. Svá díla pečlivě balí do jednoduchých sáčků a v krabicích je zasílá na výstavy, sběratelům či přátelům. Zcela v duchu tzv. mail-artu je nechává žít vlastním životem.

Jak přistupujete k své vlastní tvorbě?
K tvorbě přistupuji vážně, ale i s vtipem. Musí v tom být i kus dobrodružství a překvapení.

Čím vás zaujala naše výzva Pošli umění?
Balíková forma, posílání poštou, balení, rozbalování, objevování, rituál. Okamžik, kdy Robinson najde na břehu plnou truhlu věcí, nebo stará zaprášená krabice na půdě plná klukovských pokladů. Dnes už to asi není taková romantika, ale za sto let i dnešek bude pěkná historie. Papírové krabice, to je svět sám pro sebe, otevřením dílo nezaniká, ale pokračuje. A možná i proto, že v tom není umělecký záměr, ale klukovský smysl pro hru, zájem o archeologii, archivaci, sbírání. Vždy si představuji, jak na půdě najdu starou papírovou krabici a v ní bude plno věcí. Ale vím, že aby bylo něco někde schované, tak to musí někdo vymyslet, vyrobit a schovat. A tak tvořím všechno, od čmáranic a malování až po hračky a figurky. Nikoliv však v infantilním duchu, ale spíše díky poznání a nadšení, že pravěk a prvotní výtvarný projev je pevná součást dávné minulosti a temných věků, ale také naší současnosti, ať už v tvorbě dětí nebo např. primátů. A tak hledám, bádám a objevuji.

Figurky z papírových kapesníků, které jste v rámci výzvy do Kunsthalle Praha zaslal, jsou zabaleny v jednotlivých sáčcích v různých kombinacích. Jde o jakýsi “zabalený příběh”, který si každý může rozkrýt sám...
Sáčky jsou více či méně jen praktické balení na rozdávání na výstavu. Mám smysl pro praktičnost a také v tom hraje rolik opět onen klukovský rozměr plastových vojáčků v sáčku. Základem je rituál, někdo si chce to své rozbalit sám, někdo si chce vybrat z hromady různých a potom zase zabalit a schovat. A ano, je to zabalený příběh, hromadně nebo jednotlivě. Sáčky jsem nechával venku různě schované nebo v budovách mimo vlivy počasí, a možná tam ještě někde jsou, nebo je někdo našel, kdo ví. Figurky jsou takovým odkazem a návodem na tvoření "z ničeho" a připomínkou tématu, kolem něhož se stále točím, tedy pravěké sošky, protoplastiky, hmatový prožitek. Představa, kdy si vězeň vyrobí šachové figurky z chleba, a Alén Diviš pozoruje čmáranice na stěnách ve věznici La Santé. Jeden hraje šachy, druhý je návštěvník v galerii.

Máte nějaké oblíbené umělce nebo díla, která vás inspirují?
Těžko se dá vybrat z toho množství, ale nejvíce to bude pravěké umění, tvoření člověka jako takového, schopnost tvořit, hypertrofická tvořivost, rukopis. Stejně tak mě fascinuje kresebná aktivita lidoopů, vůbec prvotní výtvarný projev, od změti čar po oduševnělé tvary. Inspirují mě osudy a život lidí. Umělec je pro mě každý, kdo má životní příběh, zástupný archetyp, o který se dá opřít. Jména se pořád mění, ale Človíček z Večerníčku před spaním a Alén Diviš zůstávají.

Rozhovor vedla Martina Freitagová, vedoucí vzdělávacích programů Kunsthalle Praha